James 3:4 Cross References - BKR

⁴ An i lodí tak veliké jsouce a prudkými větry hnány bývajíce, však i nejmenším veslem bývají sem i tam obracíny, kamžkoli líbí se tomu, kdož je spravuje.

²⁵ Jakž jen dí, hned se strhne vítr bouřlivý, a dme vlny mořské. ²⁶ Vznášejí se k nebi, sstupují do propasti, duše jejich v nebezpečenství rozplývá se. ²⁷ Motají se a nakloňují jako opilý, a všecko umění jejich mizí.

⁴ Ale Hospodin vzbudil vítr veliký na moři. I stala se bouře veliká na moři, až se domnívali, že se lodí ztroskoce.

²⁴ A aj, bouře veliká stala se jest na moři, takže vlny přikrývaly lodí. On pak spal.

¹⁴ Po neveliké pak chvíli zdvihl se proti nim vítr bouřlivý půlnoční, kterýž slove Euroklydon. ¹⁵ A když lodí zachvácena byla a nemohla odolati proti větru, pustivše ji po větru, tak jsme se vezli. ¹⁶ A přiběhše pod jeden ostrov neveliký, kterýž slove Klauda, sotva jsme mohli obdržeti člun u bárky. ¹⁷ Kterýžto zdvihše, pomoci užívali, podpásavše bárku; a bojíce se, aby neuhodili na místo nebezpečné, spustivše člun, tak se plavili. ¹⁸ A když bouře vichrová námi velmi zmítala, na druhý den, což bylo v lodí nákladů, metali ven. ¹⁹ A třetí den i to nádobí bárce potřebné svýma rukama vyházeli jsme. ²⁰ A když ani slunce se neukázalo ani hvězdy za mnoho dní, a bouře vždy větší nastávala, již byla všecka naděje o vysvobození našem odjata. ²¹ A když jsme již byli hladem velmi ztrápeni, tedy stoje Pavel uprostřed nich, řekl: Měli jste zajisté, ó muži, uposlechnouce mne, nehýbati se od Kréty, a tak uvarovati se nebezpečenství tohoto a škody ²² A i nyní vás napomínám, abyste dobré mysli byli; neboť nezahyne žádný z vás, kromě bárky samé. ²³ Nebo této noci ukázal mi se anděl Boha toho, jehož já jsem a kterémuž sloužím, ²⁴ Řka: Neboj se, Pavle, před císařem máš státi, a aj, dalť jest tobě Bůh všecky, kteříž se plaví s tebou. ²⁵ Protož buďte dobré mysli, muži; neboť já věřím Bohu, žeť se tak stane, jakž jest mi mluveno. ²⁶ Mámeť se pak dostati na nějaký ostrov. ²⁷ A když již byla čtrnáctá noc, a my se plavili po moři Adriatickém, okolo půlnoci, domnívali se plavci, že by se jim okazovala krajina nějaká. ²⁸ Kteřížto spustivše do vody olovnici, nalezli hlubokost dvadcíti loktů; a odjevše odtud maličko, opět spustivše olovnici, nalezli hlubokost patnácti loktů. ²⁹ A bojíce se, aby na místa skalnatá neuhodili, spustivše z bárky čtyři kotve, žádali, aby den byl. ³⁰ Chtěli pak marináři utéci z bárky, pustivše člun do moře, pod zámyslem, jako by chtěli od předku lodí kotve roztahovati, ³¹ I řekl Pavel setníkovi a žoldnéřům: Nezůstanou-li tito na lodí, vy nebudete moci zachováni býti. ³² Tedy žoldnéři utínali provazy u člunu, a pustili jej, aby pryč plynul. ³³ A když již dnělo, napomínal Pavel všech, aby pojedli, řka: Již jest tomu dnes čtrnáctý den, jakž očekávajíce, trváte lační, nic nejedouce. ³⁴ Protož prosím vás, abyste pojedli pro zachování vašeho zdraví; neb žádného z vás vlas s hlavy nespadne. ³⁵ A to pověděv, vezma chléb, díky vzdával Bohu přede všemi, a rozlomiv, počal jísti. ³⁶ A tak potěšeni byvše všickni, pojedli i oni. ³⁷ Bylo pak nás všech osob na lodí dvě stě sedmdesáte a šest. ³⁸ A nasyceni jsouce pokrmem, oblehčovali bárku, vysýpajíce pšenici do moře.