Job 10:3 Cross References - BKR

³ Jaký máš na tom užitek, že mne ssužuješ, že pohrdáš dílem rukou svých, a radu bezbožných osvěcuješ?

²⁰ Aj, Bůh silný nepohrdá upřímým, ale nešlechetným ruky nepodává:

²² Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.

²⁴ Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?

¹⁵ Zavoláš, a já se ohlásím tobě, díla rukou svých budeš žádostiv,

¹⁶ Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne.

¹⁸ On zajisté domy jejich naplnil dobrými věcmi, (ale rada bezbožných vzdálena jest ode mne).

⁵ Nebo řekl Job: Spravedliv jsem, a Bůh silný zavrhl při mou. ⁶ Své-liž bych pře ukrývati měl? Přeplněna jest bolestí rána má bez provinění. ⁷ Který muž jest podobný Jobovi, ješto by pil posměch jako vodu?

¹⁸ Zdaliž sluší králi říci: Ó nešlechetný, a šlechticům: Ó bezbožní? ¹⁹ Mnohem méně tomu, kterýž nepřijímá osob knížat, aniž u něho má přednost urozený před nuzným; nebo dílo rukou jeho jsou všickni.

⁷ Neodvrací od spravedlivého očí svých, nýbrž s králi na stolici sází je na věky, i bývají zvýšeni. ⁸ Pakli by poutami sevříni byli, zapleteni jsouce provazy ssoužení: ⁹ Tudy jim v známost uvodí hřích jejich, a že přestoupení jejich se ssilila.

¹⁷ Ale ty zasloužils, abys jako bezbožný souzen byl; soud a právo na tě dochází. ¹⁸ Jistě strach, aby tě neuvrhl Bůh u větší ránu, tak že by jakkoli veliká výplaty mzda, tebe nevyprostila.

² Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi.

⁸ Skrej je v prachu spolu, tvář jejich zavěž v skrytě.

³³ To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich.

⁸ Hospodin dokoná za mne; nebo milosrdenství tvé, Hospodine, na věky, aniž díla rukou svých kdy opustíš.

⁸ Ale již, ó Hospodine, ty jsi otec náš, my hlina, ty pak učinitel náš, a tak jsme všickni dílo ruky tvé.

¹ Spravedlivý zůstaneš, Hospodine, povedu-li odpor proti tobě, a však o soudech tvých mluviti budu s tebou. Proč se cestě bezbožníků šťastně vede? Mají pokoj všickni, kteříž se pyšně zpronevěřili. ² Štěpuješ je, ano i vkořeňují se; rostou, ano i ovoce nesou ti, jejichžto úst blízko jsi, ale daleko od ledví jejich. ³ Ale ty, Hospodine, znáš mne, prohlédáš mne, a zkusils srdce mého, že s tebou jest, onyno pak táhneš jako ovce k zabíjení, a připravuješ je ke dni zabití.

² Zahnal mne, a uvedl do tmy a ne k světlu. ³ Toliko proti mně se postavuje, a obrací ruku svou přes celý den. ⁴ Uvedl sešlost na tělo mé a kůži mou, a polámal kosti mé. ⁵ Zastavěl mne a obklíčil přeodpornou hořkostí. ⁶ Postavil mne v tmavých místech jako ty, kteříž již dávno zemřeli. ⁷ Ohradil mne, abych nevyšel; obtížil ocelivý řetěz můj. ⁸ A jakžkoli volám a křičím, zacpává uši před mou modlitbou. ⁹ Ohradil cesty mé tesaným kamenem, a stezky mé zmátl. ¹⁰ Jest nedvěd číhající na mne, lev v skrejších. ¹¹ Cesty mé stočil, anobrž roztrhal mne, a na to mne přivedl, abych byl pustý. ¹² Natáhl lučiště své, a vystavil mne za cíl střelám. ¹³ Postřelil ledví má střelami toulu svého. ¹⁴ Jsem v posměchu se vším lidem svým, a písničkou jejich přes celý den. ¹⁵ Sytí mne hořkostmi, opojuje mne pelynkem. ¹⁶ Nadto potřel o kameníčko zuby mé, vrazil mne do popela. ¹⁷ Tak jsi vzdálil, ó Bože, duši mou od pokoje, až zapomínám na pohodlí, ¹⁸ A říkám: Zahynulatě síla má i naděje má, kterouž jsem měl v Hospodinu.

¹⁹ A protož i ti, kteříž trpí podle vůle Boží, jakožto věrnému Stvořiteli ať poroučejí duše své, dobře činíce.