Job 14:10 Cross References - BKR

¹⁰ Ale člověk umírá, mdlobou přemožen jsa, a když vypustí duši člověk, kam se poděl?

³³ A když přestal Jákob přikazovati synům svým, složil nohy své na ložci a umřel; a připojen jest k lidu svému.

¹¹ Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?

⁷ Rozpomeň se, ó Pane, že jako vítr jest život můj, a oko mé že více neuzří dobrých věcí, ⁸ Aniž mne spatří oko, jenž mne vídalo. Oči tvé budou ke mně, a mne již nebude. ⁹ Jakož oblak hyne a mizí, tak ten, kterýž sstupuje do hrobu, nevystoupí zase, ¹⁰ Aniž se opět navrátí do domu svého, aniž ho již více pozná místo jeho.

¹⁸ Proč jsi jen z života vyvedl mne? Ó bych byl zahynul, aby mne bylo ani oko nevidělo,

²⁰ Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.

¹² Tak člověk, když lehne, nevstává zase dotud, dokudž nebes stává. Nebývajíť vzbuzeni lidé, aniž se probuzují ze sna svého.

¹³ Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své. ¹⁴ Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy. ¹⁵ Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří? ¹⁶ Do skrýší hrobu sstoupí, poněvadž jest všechněm v prachu země odpočívati.

²⁶ A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.

³² Pro zlost svou odstrčen bývá bezbožný, ale naději má i při smrti své spravedlivý.

⁵⁰ Ježíš pak opět volaje hlasem velikým, vypustil duši.

²² I stalo se, že ten žebrák umřel, a nesen jest od andělů do lůna Abrahamova. Umřel pak i bohatec, a pohřben jest. ²³ Potom v pekle pozdvih očí svých, v mukách jsa, uzřel Abrahama zdaleka, a Lazara v lůnu jeho.

¹⁰ I padla hned před nohy jeho, a zdechla. A všedše mládenci, nalezli ji mrtvou; i vynesše, pochovali podle muže jejího.