Job 24 Cross References - BKR

¹ Proč by od Všemohoucího neměli býti skryti časové, a ti, kteříž jej znají, neměli neviděti dnů jeho? ² Bezbožníť nyní mezníky přenášejí, a stádo, kteréž mocí zajali, pasou. ³ Osla sirotků zajímají, v zástavě berou vola od vdovy. ⁴ Strkají nuznými s cesty, musejí se vůbec skrývati chudí na světě. ⁵ Aj, oni jako divocí oslové na poušti, vycházejí jako ku práci své, ráno přivstávajíce k loupeži; poušť jest chléb jejich i dětí jejich. ⁶ Na cizím poli žnou, a z vinic bezbožníci sbírají. ⁷ Nahé přivodí k tomu, aby nocovati musili bez roucha, nemajíce se čím přiodíti na zimě. ⁸ A přívalem v horách moknouce, nemajíce obydlí, k skále se přivinouti musejí. ⁹ Loupí sirotky, kteříž jsou při prsích, a od chudého základ berou. ¹⁰ Nahého opouštějí, že musí choditi bez oděvu, a ti, kteříž snášejí snopy, v hladu zůstávati. ¹¹ Ti, jenž mezi zdmi jejich olej vytlačují, a presy tlačí, žíznějí. ¹² Lidé v městech lkají, a duše zraněných volají, Bůh pak přítrže tomu nečiní. ¹³ Oniť jsou ti, kteříž odporují světlu, a neznají cest jeho, aniž chodí po stezkách jeho. ¹⁴ Na úsvitě povstávaje vražedlník, morduje chudého a nuzného, a v noci jest jako zloděj. ¹⁵ Tolikéž oko cizoložníka šetří soumraku, říkaje: Nespatříť mne žádný, a tvář zakrývá. ¹⁶ Podkopávají potmě i domy, kteréž sobě ve dne znamenali; nebo nenávidí světla. ¹⁷ Ale hned v jitře přichází na ně stín smrti; když jeden druhého poznati může, strachu stínu smrti okoušejí. ¹⁸ Lehcí jsou na svrchku vody, zlořečené jest jmění jejich na zemi, aniž odcházejí cestou svobodnou. ¹⁹ Jako sucho a horko uchvacuje vody sněžné, tak hrob ty, jenž hřešili. ²⁰ Zapomíná se na něj život matky, sladne červům, nebývá více připomínán, a tak polámána bývá nepravost jako strom. ²¹ Připojuje mu neplodnou, kteráž nerodí, a vdově dobře nečiní. ²² Zachvacuje silné mocí svou; ostojí-li kdo z nich, bojí se o život svůj. ²³ Dává jemu, na čemž by bezpečně spolehnouti mohl, však oči jeho šetří cest jejich. ²⁴ Bývají zvýšeni poněkud, ale hned jich není; tak jako jiní všickni sníženi, vypléněni, a jako vrškové klasů stínáni bývají. ²⁵ Zdaliž není tak? Kdo na mne dokáže klamu, a v nic obrátí řeč mou?

⁴ Nebo po dnech ještě sedmi já dštíti budu na zemi za čtyřidceti dnů a čtyřidceti nocí; a vyhladím se svrchku země všelikou podstatu, kterouž jsem učinil.

¹⁷ A řekl Hospodin: Zdali já zatajím před Abrahamem, což dělati budu?

²⁰ I řekl Hospodin: Proto že rozmnožen jest křik Sodomských a Gomorských, a hřích jejich že obtížen jest náramně: ²¹ Sstoupím již a pohledím, jestliže podle křiku jejich, kterýž přišel ke mně, činili, důjde na ně setření; a pakli toho není, zvím.

¹⁰ Hospodin zajisté jest útočiště chudého, útočiště v čas ssoužení.

¹⁵ Ale já v tobě naději skládám, Hospodine; řekl jsem: Bůh můj jsi ty.

¹⁰ Nebo u tebe jest studnice života, a v světle tvém světlo vidíme.

¹⁶ Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno. ¹⁷ Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich. ¹⁸ Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny. ¹⁹ Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami,

¹⁷ I řekl jsem v srdci svém: Budeť Bůh spravedlivého i bezbožného souditi; nebo tam bude čas každému předsevzetí i každému skutku.

⁶ Nebo všeliké předsevzetí má čas a příčiny. Ale i to neštěstí veliké člověka se přídrží, ⁷ Že neví, co budoucího jest. Nebo jak se stane, kdo mu oznámí?

¹¹ A obrátiv se, spatřil jsem pod sluncem, že nezáleží běh na rychlých, ani boj na udatných, nýbrž ani živnost na moudrých, ani bohatství na opatrných, ani přízeň na umělých, ale podlé času a příhody přihází se všechněm. ¹² Nebo tak nezná člověk času svého jako ryby, kteréž loveny bývají sítí škodlivou, a jako ptáci polapeni bývají osídlem; tak zlapáni bývají synové lidští v čas zlý, když na ně připadá v náhle.

¹² Nebo den Hospodina zástupů se blíží na každého pyšného a zpínajícího se, i na každého vyvýšeného, i bude ponížen,

²² Samotný rozmnoží se v tisíce, a nejšpatnější v národ nesčíslný, já Hospodin časem svým brzo způsobím to.

¹ Spravedlivý zůstaneš, Hospodine, povedu-li odpor proti tobě, a však o soudech tvých mluviti budu s tebou. Proč se cestě bezbožníků šťastně vede? Mají pokoj všickni, kteříž se pyšně zpronevěřili. ² Štěpuješ je, ano i vkořeňují se; rostou, ano i ovoce nesou ti, jejichžto úst blízko jsi, ale daleko od ledví jejich. ³ Ale ty, Hospodine, znáš mne, prohlédáš mne, a zkusils srdce mého, že s tebou jest, onyno pak táhneš jako ovce k zabíjení, a připravuješ je ke dni zabití.

¹⁰ A však ten den Panovníka Hospodina zástupů bude den pomsty, aby uvedl pomstu na nepřátely své, kteréžto zžíře meč a nasytí se, anobrž opojí se krví jejich; nebo obět Panovníka Hospodina zástupů bude v zemi půlnoční u řeky Eufrates.

²¹ A on proměňuje časy i chvíle; ssazuje krále, i ustanovuje krále; dává moudrost moudrým a umění majícím rozum.

³⁸ Nebo jakož jsou za dnů těch před potopou žrali a pili, ženili se a vdávaly se, až do toho dne, když Noé všel do korábu,

²² Neboť budou dnové pomsty, aby se naplnilo všecko, což psáno jest. ²³ Ale běda těhotným a těm, kteréž kojí v těch dnech. Neboť bude dav veliký v této zemi, a hněv Boží nad lidem tímto. ²⁴ I padati budou ostrostí meče, a zjímaní vedeni budou mezi všecky národy, a Jeruzalém tlačen bude od pohanů, dokudž se nenaplní časové pohanů.

³ Totoť jest pak věčný život, aby poznali tebe samého pravého Boha, a kteréhož jsi poslal, Ježíše Krista.

⁷ I řekl jim: Neníť vaše věc znáti časy anebo příhodnosti časů, kteréžto Otec v moci své položil.

²⁶ A učinil z jedné krve všecko lidské pokolení, aby přebývalo na tváři vší země, vyměřiv jim uložené časy a cíle přebývání jejich,

⁵ Ale podle tvrdosti své a srdce nekajícího shromažďuješ sobě hněv ke dni hněvu a zjevení spravedlivého soudu Božího,

¹ O časích pak a chvílech, bratří, nepotřebujete, aby vám psáno bylo.

¹ Duch pak světle praví, že v posledních časích odvrátí se někteří od víry, poslouchajíce duchů bludných a učení ďábelských,

¹⁵ Kteréž časem svým ukáže ten blahoslavený a sám mocný, Král kralujících a Pán panujících,

³ A lakomě skrze vymyšlené řeči vámi kupčiti budou; kterýchžto odsouzení již dávno nemešká, a zahynutí jejich nespí.

⁷ Ta pak nebesa, kteráž nyní jsou, i země, týmž slovem odložena jsou a zachována k ohni, ke dni soudu a zatracení bezbožných lidí. ⁸ Ale tato jedna věc nebudiž před vámi skryta, nejmilejší, že jeden den u Pána jest jako tisíc let, a tisíc let jako jeden den.

¹⁴ Nepřeneseš meze bližního svého, kterouž vymezili předkové v dědictví tvém, kteréž obdržíš v zemi, jižto Hospodin Bůh tvůj dává tobě, abys ji dědičně obdržel.

¹⁷ Zlořečený, kdož přenáší mezník bližního svého; i řekne všecken lid: Amen.

¹⁵ Vpád učinivše Sabejští, zajali je, a služebníky zbili ostrostí meče, a utekl jsem toliko já sám, abych oznámil tobě.

¹⁷ A když ten ještě mluvil, jiný přišed, řekl: Kaldejští sšikovavše tři houfy, připadli na velbloudy, a zajali je, a služebníky zbili ostrostí meče, a utekl jsem toliko já sám, abych oznámil tobě.

⁵ Obilé jeho zžíře hladovitý, a i z prostřed trní je vychvátí; nadto sehltí násilník statek takových.

²⁸ Nepřenášej mezníku starodávního, kterýž učinili otcové tvoji.

¹⁰ Nepřenášej mezníku starodávního, a na pole sirotků nevcházej.

¹⁰ Knížata Judská jsou podobná těm, kteříž přenášejí mezník; vyleji na ně jako vodu prchlivost svou.

⁶ Žádný nevezme v zástavě svrchního i spodního žernovu, nebo takový bral by duši v základu.

¹⁰ Půjčil-li bys bližnímu svému něčeho, nevejdeš do domu jeho, abys vzal něco v zástavě od něho. ¹¹ Ale vně staneš, a člověk, jemuž jsi půjčil, vynese tobě základ svůj ven. ¹² Jestliže by pak byl člověk chudý, nebudeš spáti s základem jeho. ¹³ Bez prodlévání navrátíš jemu zastavenou věc jeho při západu slunce, aby leže v šatech svých, dobrořečil tobě, a bude to za spravedlnost tobě před Hospodinem Bohem tvým.

¹⁷ Nepřevrátíš soudu příchozímu neb sirotku, ani vezmeš v základu roucha vdovy, ¹⁸ Ale pamatuj, že jsi byl služebníkem v Egyptě, a že tě vykoupil Hospodin Bůh tvůj odtud; protož přikazujiť, abys činil toto. ¹⁹ Když bys žal obilí své na poli svém, a zapomenul bys tam některého snopu, nenavrátíš se, abys jej vzal; příchozímu, sirotku a vdově to bude, aby požehnal tobě Hospodin Bůh tvůj při všelikém díle rukou tvých. ²⁰ Když bys třásl olivy své, nebudeš shledávati po každé ratolesti za sebou; příchozímu, sirotku a vdově to zůstane. ²¹ Když bys sbíral víno na vinici své, nebudeš paběrovati jahodek za sebou; příchozímu, sirotku a vdově to bude.

³ A však aj, teď jsem. Vydejte svědectví proti mně před Hospodinem a před pomazaným jeho, vzal-li jsem čího vola, aneb vzal-li jsem čího osla, utiskl-li jsem koho, ublížil-li jsem komu, aneb vzal-li jsem od koho úplatek, abych na něm přehlédl něco, a navrátím vám.

⁶ Nebo jsi brával základ od bratří svých bez příčiny, a roucha z nahých jsi svláčel. ⁷ Vody ustalému jsi nepodal, a hladovitému zbraňovals chleba. ⁸ Ale muži boháči přál jsi země, tak aby ten, jehož osoba vzácná, v ní seděl. ⁹ Vdovy pak pouštěl jsi prázdné, ačkoli ramena sirotků potřína byla.

¹⁶ Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil? ¹⁷ A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní?

¹⁴ Na úsvitě povstávaje vražedlník, morduje chudého a nuzného, a v noci jest jako zloděj.

¹² Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.

²⁵ Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.

¹⁶ Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil?

¹ Přednímu zpěváku, žalm Davidův.

¹⁶ Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej zamordoval.

¹⁶ Kdo utiská nuzného, aby rozmnožil své, a dává bohatému, jistotně bude v nouzi.

¹² Když plésají spravedliví, velmi to pěkně sluší; ale když povstávají bezbožní, vyhledáván bývá člověk.

²⁸ Když povstávají bezbožní, skrývá se člověk; ale když hynou, rozmnožují se spravedliví.

¹⁴ Jest pokolení, jehož zubové jsou mečové, a třenovní zubové jeho nožové, k zžírání chudých na zemi a nuzných na světě.

² Aby odstrkovali nuzné od soudu, a vydírali spravedlnost chudých lidu mého, vdovy aby byly kořist jejich, a sirotky aby loupili.

¹² Chudého a nuzného by utiskl, cizí věci mocí vzal, základu by nenavrátil, a k ukydaným bohům očí svých by pozdvihoval, ohavnost provodil,

¹⁸ Otec pak jeho, proto že se bezpráví dopouštěl, cizí věci bratru mocí bral, a to, což není dobré, činil u prostřed lidu svého: protož aj, umře pro nepravost svou.

²⁹ Lid této země činí nátisk, a cizí věci mocí béře, chudému a nuznému ubližují, a pohostinného utiskují nespravedlivě.

⁷ Kteříž dychtí, aby chudé s prstí smísili, a cestu tichých převracejí; nadto syn i otec vcházejí k jedné a též mladici, aby poškvrnili jména svatosti mé.

⁴ Slyštež to vy, kteříž sehlcujete chudého, abyste vyhladili nuzné z země, ⁵ Říkajíce: Skoro-liž pomine novměsíce, abychom prodávali obilé, a sobota, abychom otevřeli obilnice, abychom ujímali efi, a přivětšovali váhy, a faleš provodili vážkami falešnými, ⁶ Kupujíce za peníze nuzné, a chudého za pár střevíců, nadto abychom plevy obilné prodávali?

¹ Běda těm, kteříž vymýšlejí nepravost a ukládají zlé na ložcích svých, a na úsvitě ráno vykonávají je, když jest v moci rukou jejich. ² Požádají polí, i vydírají, takž i domů, a odjímají; a tak provozují moc nad mužem i domem jeho, nad jedním každým i dědictvím jeho.

⁴ Aj, mzda dělníků, kteříž žali krajiny vaše, při vás zadržaná, křičí, a hlas volání ženců v uši Pána zástupů vešel. ⁵ Rozkoš jste provodili na zemi a zbujněli jste; vykrmili jste srdce vaše jakožto ke dni zabití. ⁶ Odsoudili jste a zamordovali spravedlivého, a neodpíral vám.

¹² Budeť pak lítý člověk; ruce jeho proti všechněm, a ruce všech proti němu; a před tváří všech bratří svých bydliti bude.

⁴⁰ A v meči svém živ budeš, a bratru svému sloužiti budeš; ale přijde čas, že budeš panovati a svržeš jho jeho s šíje své.

⁶ Pokojné a bezpečné příbytky mají loupežníci ti, kteříž popouzejí Boha silného, jimž on uvodí dobré věci v ruku jejich.

⁵ Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal? ⁶ Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou. ⁷ Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.

²³ Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.

¹⁶ Neboť nespí, leč zlost provedou; anobrž zahánín bývá sen jejich, dokudž ku pádu nepřivodí,

²⁴ Jsi divoká oslice, zvyklá na poušti, kteráž podlé líbosti duše své hltá vítr, když se jí příčina dá. Kdo jí překážku učiní? Všickni ti, kteříž jí hledají, nepotřebí se jim kvaltovati, naleznouť ji v měsíci jejím.

⁶ Nebo přiložili k úkladům svým srdce své podobné peci; celou noc spí pekař jejich, v jitře hoří jako plamen ohně.

⁹ Proto že se oni utíkají k Assurovi, oslu divokému, kterýž jest toliko sám svůj, a že Efraim sobě najímá milovníky,

¹ Běda těm, kteříž vymýšlejí nepravost a ukládají zlé na ložcích svých, a na úsvitě ráno vykonávají je, když jest v moci rukou jejich.

³ Knížata jeho jsou u prostřed něho lvové řvoucí, soudcové jeho vlci večerní, nehryzou kostí až do rána.

²⁸ I vedli Ježíše od Kaifáše do radného domu, a bylo ráno. Oni pak nevešli do radného domu, aby se neposkvrnili, ale aby jedli beránka.

¹² A když byl den, sšedše se někteří z Židů, zapřisáhli se s klatbou, řkouce, že nebudou jísti ani píti, až zabijí Pavla.

³³ Úrody země tvé i všecko úsilí tvé sžíře národ, kteréhož ty neznáš, a nebudeš než potlačený a potřený po všecky dny.

⁵¹ A sžíře plod dobytků tvých i úrody země tvé, dokudž nebudeš vyhlazen; a nezanechá tobě obilí, vína mladého a oleje, prvorozeného z skotů tvých, ani stáda bravů tvých, až tě i vyhladí.

³ A bývalo, že jakž co oseli Izraelští, přitáhl Madian a Amalech a národ východní, povstávaje proti nim. ⁴ Kteřížto rozbijeli stany proti nim, a kazili úrody země, až kudy se vchází do Gázy, a nenechávali potravy v Izraeli, ani ovce, ani vola, ani osla. ⁵ Nebo i sami i s stády svými i s stany přitáhli, a jako kobylky ve množství přicházívali, aniž jich neb velbloudů jejich byl počet; tak přicházejíce do země, hubili ji. ⁶ Tedy znuzen byl velmi Izrael od Madianských, protož volali synové Izraelští k Hospodinu.

¹⁵ Ty budeš síti, ale nebudeš žíti; ty tlačiti budeš olivky, ale nebudeš se pomazovati olejem, i mest, ale nebudeš píti vína.

⁴⁰ Bývalo tak, že ve dne trápilo mne horko, a v noci mráz, tak že odcházel i sen můj od očí mých.

²⁶ Pakli v základu vezmeš roucho bližního svého, do západu slunce jemu je navrátíš. ²⁷ Nebo ten jediný má oděv, to jest roucho, jímž přikrývá tělo své, a na němž spí. Když bude volati ke mně, tedy uslyším, nebo jsem milosrdný.

⁶ Nebo jsi brával základ od bratří svých bez příčiny, a roucha z nahých jsi svláčel.

¹⁰ Nahého opouštějí, že musí choditi bez oděvu, a ti, kteříž snášejí snopy, v hladu zůstávati.

¹⁹ Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu? ²⁰ Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel? ²¹ Nebojí se za čeled svou v čas sněhu; nebo všecka čeled její obláčí se v roucho dvojnásobní.

⁷ Není-liž: Abys lámal lačnému chléb svůj, a chudé vypověděné abys uvedl do domu? Viděl-li bys nahého, abys jej přioděl, a před tělem svým abys se neskrýval.

³¹ A tak sborové po všem Judstvu a Galilei i Samaří měli pokoj, vzdělávajíce se, a chodíce v bázni Páně, a rozhojňovali se potěšením Ducha svatého.

² Spávámť, a však srdce mé bdí. Hlas milého mého, tlukoucího: Otevři mi, sestro má, přítelkyně má, holubičko má, upřímá má; nebo hlava má plná jest rosy, a kadeře mé krůpějí nočních.

⁵ Ti, kteříž jídali rozkošné krmě, hynou na ulicích; kteříž chováni byli v šarlatě, octli se v hnoji.

³⁸ Jichžto nebyl svět hoden, po pustinách bloudíce, i po horách, a jeskyních, i v doupatech země.

¹ Tedy žena jedna z manželek synů prorockých volala k Elizeovi, řkuci: Služebník tvůj, muž můj, umřel, ty pak víš, že služebník tvůj bál se Hospodina. A teď věřitel přišel, aby vzal dva syny mé sobě za služebníky.

⁵ Ješto aj, jakož tělo bratří našich, tak těla naše, jakož synové jejich, tak i synové naši. A však my musíme podrobovati syny své a dcery své v službu, a některé již ze dcer našich podrobeny jsou, a nemůžeme s nic býti, poněvadž pole naše a vinice naše drží jiní.

¹⁹ Když bys žal obilí své na poli svém, a zapomenul bys tam některého snopu, nenavrátíš se, abys jej vzal; příchozímu, sirotku a vdově to bude, aby požehnal tobě Hospodin Bůh tvůj při všelikém díle rukou tvých.

⁷ Kteříž dychtí, aby chudé s prstí smísili, a cestu tichých převracejí; nadto syn i otec vcházejí k jedné a též mladici, aby poškvrnili jména svatosti mé. ⁸ A na oděvu zastaveném klanějí se při každém oltáři, a víno pokutovaných pijí v domě bohů svých,

¹¹ A protož, proto že loupíte chudého, a břímě obilé béřete od něho, domů z tesaného kamení nastavěli jste, ale nebudete bydliti v nich; vinic výborných naštěpovali jste, ale nebudete píti vína z nich. ¹² Nebo já vím o mnohých nešlechetnostech vašich a velikých hříších vašich, že trápíte spravedlivého, berouce poctu, a nuzných při v bráně převracíte.

⁴ Nezavížeš úst vola mlátícího.

¹³ Běda tomu, kdož staví dům svůj s útiskem, a paláce své s křivdou, kterýž bližního svého v službu podrobuje darmo, mzdy pak jeho nedává jemu;

⁴ Aj, mzda dělníků, kteříž žali krajiny vaše, při vás zadržaná, křičí, a hlas volání ženců v uši Pána zástupů vešel.

¹³ A tak podrobovali Egyptští syny Izraelské v službu těžkou. ¹⁴ A k hořkosti přivodili život jejich robotami těžkými, v hlině a cihlách a ve všelijakém díle na poli, mimo všelikou potřebu svou, k níž práce jejich užívali nenáležitě a bez lítosti.

²³ A uslyšel Bůh naříkání jejich, a rozpomenul se Bůh na smlouvu svou s Abrahamem, Izákem a Jákobem. ²⁴ I vzhlédl Bůh na syny Izraelské, a poznal Bůh.

²⁷ Nebo ten jediný má oděv, to jest roucho, jímž přikrývá tělo své, a na němž spí. Když bude volati ke mně, tedy uslyším, nebo jsem milosrdný.

¹⁶ Protož vyvrhše bohy cizí z prostředku svého, sloužili Hospodinu, a zželelo se duši jeho nad trápením Izraele.

²³ Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;

⁵ Kteříž říkají: Jazykem svým přemůžeme, mámeť ústa svá s sebou, kdo jest pánem naším?

²¹ To jsi činil, a já mlčel jsem. Měl-liž jsi ty se domnívati, že já tobě podobný budu? Nýbrž trestati tě budu, a představímť to před oči tvé.

²⁶ Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného.

²² Jsemť zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raněno jest u vnitřnostech mých.

¹ Opět obrátiv se, i viděl jsem všeliká ssoužení, kteráž se dějí pod sluncem, a aj, slzy křivdu trpících, ješto nemají potěšitele, ani moci k vyjití z ruky těch, kteříž je ssužují, a nemají potěšitele.

¹¹ Nebo že ne i hned ortel dochází pro skutek zlý, protož vroucí jest k tomu srdce synů lidských, aby činili zlé věci. ¹² A ačkoli hříšník činí zle na stokrát, a vždy se mu odkládá, já však vím, že dobře bude bojícím se Boha, kteříž se bojí oblíčeje jeho.

⁵ Nyní tedy což mám činiti? praví Hospodin. Poněvadž jest lid můj zajat darmo, a panovníci jeho k úpění jej přivodí, praví Hospodin. Nad to ustavičně každého dne jménu mému útržka se činí.

¹⁷ Těžcí jste Hospodinu slovy svými, a však říkáte: V čem jsme těžcí? Když říkáte: Každý, kdož činí zlé, líbí se Hospodinu, a v těch on líbost má, aneb: Kde jest Bůh soudu?

¹⁵ Nýbrž nyní blahoslavíme pyšné. Ti, kteříž páší bezbožnost, vzdělávají se, a pokoušející Boha vysvobozeni bývají.

⁴ Čili bohatstvím dobrotivosti jeho a snášelivosti i dlouhočekání pohrdáš, nevěda, že dobrotivost Boží ku pokání tebe vede? ⁵ Ale podle tvrdosti své a srdce nekajícího shromažďuješ sobě hněv ke dni hněvu a zjevení spravedlivého soudu Božího,

¹⁵ A Pána našeho dlouhočekání za spasení mějte, jakož i milý bratr náš Pavel, podle sobě dané moudrosti, psal vám,

¹¹ Šlepějí zajisté jeho přídržela se noha má, cesty jeho šetřil jsem, abych se s ní neuchyloval. ¹² Aniž od přikázaní rtů jeho uchýlil jsem se, nýbrž ustaviv se na tom, schované jsem měl řeči úst jeho.

¹⁹ Cesta pak bezbožných jako mrákota; nevědí, na čem se ustrčiti mohou.

⁴⁷ Služebník pak ten, kterýž by znal vůli pána svého a nepřipravoval se, a nečinil podle vůle jeho, bit bude velmi. ⁴⁸ Ale kterýž neznal, a hodné věci trestání činil, bit bude ne tak velmi. Každému pak, komuž jest mnoho dáno, mnoho bude od něho požádáno; a komuť jsou mnoho poručili, víceť požádají od něho.

¹⁹ Toto pak jest ten soud, že Světlo přišlo na svět, ale milovali lidé více tmu nežli Světlo; nebo skutkové jejich byli zlí. ²⁰ Každý zajisté, kdož zle činí, nenávidí světla, a nejde k světlu, aby nebyli trestáni skutkové jeho.

³¹ Tedy řekl Ježíš těm Židům, kteříž uvěřili jemu: Jestliže vy zůstanete v řeči mé, právě učedlníci moji budete.

⁴⁴ Vy z otce ďábla jste, a žádosti otce vašeho chcete činiti. On byl vražedník od počátku, a v pravdě nestál; nebo pravdy v něm není. Když mluví lež, z svého vlastního mluví; nebo lhář jest a otec lži.

³⁹ I řekl jemu Ježíš: Na soud přišel jsem já na tento svět, aby ti, kteříž nevidí, viděli, a ti, jenž vidí, aby slepí byli. ⁴⁰ I slyšeli to někteří z farizeů, kteříž s ním byli, a řekli jemu: Zdali i my slepí jsme? ⁴¹ Řekl jim Ježíš: Byste slepí byli, hříchu byste neměli; ale nyní pravíte: Vidíme, protož hřích váš zůstává.

³⁵ Tedy řekl jim Ježíš: Ještě na malý čas Světlo s vámi jest. Choďte, dokud Světlo máte, ať vás tma nezachvátí; nebo kdo chodí ve tmách, neví, kam jde.

⁴⁰ Oslepil oči jejich a zatvrdil srdce jejich, aby očima neviděli a srdcem nerozuměli a neobrátili se, abych jich neuzdravil.

⁶ Nezůstal-li by kdo ve mně, vyvržen bude ven jako ratolest, a uschneť, a sberouť ty ratolesti a na oheň uvrhou a shoříť.

²² Kdybych byl nepřišel a nemluvil jim, hříchu by neměli; ale nyní výmluvy nemají z hříchu svého. ²³ Kdož mne nenávidí, i Otceť mého nenávidí. ²⁴ Bych byl skutků nečinil mezi nimi, jichžto žádný jiný nečinil, hříchu by neměli; ale nyní jsou i viděli, i nenáviděli, i mne i Otce mého.

³² Kteřížto vědouce o tom právu Božím, že ti, kteříž takové věci činí, hodni jsou smrti, avšak netoliko ty věci činí, ale i jiným též činícím nakládají.

¹⁷ Aj, ty sloveš Žid, a spoléháš na Zákon, a chlubíš se Bohem, ¹⁸ A znáš vůli jeho, a rozeznáváš, co sluší neb nesluší, naučen jsa z Zákona, ¹⁹ A za to máš, že jsi ty vůdcím slepých, světlem těch, kteříž jsou ve tmě, ²⁰ Ředitelem nemoudrých, učitelem nemluvňat, majícím formu umění a pravdy v Zákoně. ²¹ Kterakž tedy jiného uče, sám sebe neučíš? Vyhlašuje, že nemá kradeno býti, sám kradeš? ²² Pravě: Nezcizoložíš, a cizoložství pácháš? V ohavnosti maje modly, svatokrádeže se dopouštíš? ²³ Zákonem se chlubě, přestupováním Zákona Bohu neúctu činíš? ²⁴ Nebo jméno Boží pro vás v porouhání jest mezi pohany, jakož psáno jest.

¹¹ Není rozumného, není, kdo by hledal Boha. ¹² Všickni se uchýlili, spolu neužiteční učiněni jsou; není, kdo by činil dobré, není ani jednoho. ¹³ Hrob otevřený hrdlo jejich, jazyky svými lstivě mluvili, jed lítých hadů pod rty jejich. ¹⁴ Kterýchžto ústa plná jsou zlořečení a hořkosti. ¹⁵ Nohy jejich rychlé k vylévání krve. ¹⁶ Setření a bída na cestách jejich. ¹⁷ A cesty pokoje nepoznali.

¹⁰ A se všelikým podvodem nepravosti v těch, jenž hynou, protože lásky pravdy nepřijali, aby spaseni byli. ¹¹ A protož pošle jim Bůh mocné dílo podvodů, aby věřili lži, ¹² A aby odsouzeni byli všickni, kteříž neuvěřili pravdě, ale oblíbili sobě nepravost.

¹⁷ A protož kdo umí dobře činiti, a nečiní, hřích má.

²⁰ Jestliže pak ti, jenž ušli poskvrn světa, skrze známost Pána a Spasitele Jezukrista, opět zase v to zapleteni jsouce, přemoženi byli, učiněn jest poslední způsob jejich horší nežli první. ²¹ Lépe by zajisté jim bylo nepoznávati cesty spravedlnosti, nežli po nabytí známosti odvrátiti se od vydaného jim svatého přikázání. ²² Ale přihodilo se jim to, což se v přísloví pravém říkává: Pes navrátil se k vývratku svému, a svině umytá do kaliště bláta.

¹⁹ Z násť jsou vyšli, ale nebyli z nás. Nebo byť byli z nás, byliť by zůstali s námi, ale vyšli z nás, aby zjeveni byli, že nejsou všickni z nás.

⁶ A ty anděly, kteříž neostříhali svého knížetství, ale opustili příbytek svůj, k soudu velikého toho dne vazbou věčnou pod mrákotou schoval.

¹⁴ A když bylo ráno, napsal David list Joábovi, kterýž poslal po Uriášovi. ¹⁵ Psal pak v listu těmi slovy: Postavte Uriáše proti bojovníkům nejsilnějším; mezi tím odstupte nazpět od něho, aby raněn jsa, umřel. ¹⁶ I stalo se, když oblehl Joáb město, že postavil Uriáše proti místu, kdež věděl, že jsou nejsilnější muži. ¹⁷ A vyskočivše muži z města, bojovali proti Joábovi. I padli někteří z lidu, z služebníků Davidových, také i Uriáš Hetejský zabit.

⁸ Sedí v zálohách ve vsech a v skrýších, aby zamordoval nevinného; očima svýma po chudém špehuje. ⁹ Číhá v skrytě jako lev v jeskyni své, číhá, aby pochytil chudého, uchvacujeť jej, a táhne pod sítku svou. ¹⁰ Připadá a stuluje se, dokudž by nevpadlo v silné pazoury jeho shromáždění chudých.

³⁹ Toto pak vězte, že byť věděl hospodář, v kterou by hodinu měl zloděj přijíti, bděl by zajisté, a nedal by podkopati domu svého.

⁷ Nebývejtež tedy účastníci jejich. ⁸ Byli jste zajisté někdy temnosti, ale již nyní jste světlo v Pánu. Jakožto synové světla choďte, ⁹ (Nebo ovoce Ducha záleží ve vší dobrotě, a spravedlnosti, a v pravdě,) ¹⁰ O to stojíce, což by se dobře líbilo Pánu. ¹¹ A neobcujte s skutky neužitečnými tmy, ale raději je trescete.

² Nebo vy sami výborně víte, že ten den Páně jako zloděj v noci, tak přijde.

³ Pomniž tedy, co jsi přijal a slyšel, a ostříhej toho, a čiň pokání. Pakli bdíti nebudeš, přijduť na tě jako zloděj, a nezvíš, v kterou hodinu na tě přijdu.

¹⁴ Tedy ona složivši s sebe šaty své vdovské, zavila se v rouchu, a oděla se a seděla na rozcestí, kudy se jde do Tamnas. Nebo viděla, že Séla dorostl, a že není dána jemu za manželku. ¹⁵ Kteroužto uzřev Juda, za to měl, že jest nevěstka; nebo zakryla tvář svou.

¹⁴ Nesesmilníš.

⁴ Opět poslal David posly a vzal ji. Kterážto když vešla k němu, obýval s ní; (nebo se byla očistila od nečistoty své). Potom navrátila se do domu svého. ⁵ I počala žena ta. Protož poslavši, oznámila Davidovi, řkuci: Těhotná jsem. ⁶ Poslav pak David, vzkázal Joábovi: Pošli ke mně Uriáše Hetejského. I poslal Joáb Uriáše k Davidovi. ⁷ A když přišel Uriáš k němu, otázal se ho, jak se má Joáb, a jak se má lid, a kterak se vede v vojště? ⁸ Řekl také David Uriášovi: Jdiž do domu svého, a umyj sobě nohy. I vyšel Uriáš z domu králova, a poslán za ním dar královský. ⁹ Ale Uriáš spal u vrat domu královského se všemi služebníky pána svého, a nešel do domu svého. ¹⁰ Což když oznámili Davidovi, řkouce: Nešel Uriáš do domu svého, řekl David Uriášovi: Však jsi z cesty přišel. Pročež jsi nešel do domu svého? ¹¹ Odpověděl Uriáš Davidovi: Truhla Boží a Izrael i Juda zůstávají v staních, a pán můj Joáb i služebníci pána mého na poli zůstávají, já pak mám vjíti do domu svého, abych jedl a pil, a spal s manželkou svou? Jakož jsi živ ty, a jako jest živa duše tvá, žeť toho neučiním. ¹² Tedy řekl David Uriášovi: Pobuď zde ještě dnes, a zítra propustím tebe. I zůstal Uriáš v Jeruzalémě toho dne i nazejtří. ¹³ V tom pozval ho David, aby jedl před ním a pil, a opojil ho. A však on šel večer spáti na ložce své s služebníky pána svého, a nešel do domu svého.

¹² A ačkoli ty učinil jsi to tajně, já však učiním to zjevně přede vším Izraelem a všechněm známě.

¹³ Protož pravíš: Jak by věděl Bůh silný? Skrze mrákotu-liž by soudil? ¹⁴ Oblakové jsou skrýše jeho, tak že nevidí; nebo okršlek nebeský obchází.

¹¹ Říká v srdci svém: Zapomenulť jest Bůh silný, skryl tvář svou, nepohledíť na věky.

¹⁸ Vidíš-li zloděje, hned s ním běžíš, a s cizoložníky díl svůj máš.

¹¹ Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu?

⁷ Říkajíce: Nehledíť na to Hospodin, aniž tomu rozumí Bůh Jákobův?

³² Ale cizoložící s ženou blázen jest; kdož hubí duši svou, tenť to činí; ³³ Trápení a lehkosti dochází, a útržka jeho nebývá shlazena. ³⁴ Nebo zůřivý jest hněv muže, a neodpouštíť v den pomsty. ³⁵ Neohlídá se na žádnou záplatu, aniž přijímá, by i množství darů dával.

⁹ V soumrak, u večer dne, ve tmách nočních a v mrákotě. ¹⁰ A aj, žena potkala ho v ozdobě nevěstčí a chytrého srdce,

¹² I řekl mi: Viděl-lis, synu člověčí, co starší domu Izraelského činí ve tmě, jeden každý v pokojích svých malovaných? Nebo říkají: Nikoli na nás nepatří Hospodin, opustil Hospodin zemi.

⁹ I řekl mi: Nepravost domu Izraelského a Judského veliká jest velmi velice, a naplněna jest země mordy, a město plné jest převrácenců. Nebo říkali: Opustil Hospodin zemi tuto, a Hospodin nikoli nevidí nás.

² (Jestliže by zloděj zastižen byl při podkopávání a ubit jsa, umřel by: ten, kdo ho ranil, nebude vinen smrtí. ³ Pakli by to ve dne učinil, smrtí vinen bude.) Bez prodlévání ať navrátí; pakli nemá co, prodán bude pro zlodějství své.

¹³ Oniť jsou ti, kteříž odporují světlu, a neznají cest jeho, aniž chodí po stezkách jeho.

¹² Zdaž jsi kdy za dnů svých rozkázal jitru? Ukázal-lis záři jitřní místo její, ¹³ Aby uchvacovala kraje země, a bezbožní aby z ní vymítáni byli?

⁵ Před očima jejich prokopej sobě zed, a vynes skrze ni. ⁶ Před očima jejich na rameni nes, po tmě vynes, tvář svou přikrej, a nehleď na zemi; nebo za zázrak dal jsem tě domu Izraelskému. ⁷ I učinil jsem tak, jakž rozkázáno bylo. Věci své vynesl jsem, jakožto ty, s nimiž bych se stěhoval ve dne, u večer pak prokopal jsem sobě zed rukou; po tmě jsem je vynesl, na rameni nesa před očima jejich.

¹² A kníže, kteréž jest u prostřed nich, na rameni ponese po tmě a vyjde. Zed prokopají, aby jej vyvedli skrze ni; tvář svou zakryje, tak že nebude viděti okem svým země.

¹⁹ Neskládejte sobě pokladů na zemi, kdežto mol a rez kazí, a kdež zloději vykopávají a kradou.

⁴³ Toto pak vězte, že byť věděl hospodář, v které by bdění zloděj měl přijíti, bděl by zajisté, a nedalť by podkopati domu svého.

²⁰ Každý zajisté, kdož zle činí, nenávidí světla, a nejde k světlu, aby nebyli trestáni skutkové jeho.

¹¹ A neobcujte s skutky neužitečnými tmy, ale raději je trescete. ¹² Nebo což se tajně děje od nich, mrzko jest o tom i mluviti. ¹³ Všecko pak, což bývá trestáno, od světla bývá zjeveno; nebo to, což všecko zjevuje, světlo jest.

⁵ Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.

²⁶ Jakož k hanbě přichází zloděj, když postižen bývá, tak zahanben bude dům Izraelský, oni, králové jejich, knížata jejich, a kněží jejich, i proroci jejich,

¹⁰ Všickni my zajisté ukázati se musíme před soudnou stolicí Kristovou, aby přijal jeden každý odplatu za to, což skrze tělo působil, podle toho, jakž práce čí byla, buďto v dobrém, nebo ve zlém. ¹¹ Protož znajíce tu hrůzu Páně, lidem k víře sloužíme, Bohuť pak známi jsme. A nadějiť mám, že i svědomí vašemu známi jsme.

¹⁶ A řekli horám a skalí: Padněte na nás a skrejte nás před tváří toho, jenž sedí na trůnu, a před hněvem Beránka. ¹⁷ Nebť jest přišel den veliký hněvu jeho. I kdo bude moci ostáti?

¹⁶ Zlořečený budeš v městě, zlořečený i na poli. ¹⁷ Zlořečený koš tvůj, a zlořečená díže tvá. ¹⁸ Zlořečený plod života tvého i úrody země tvé, prvorozené skotů tvých i stáda bravů tvých. ¹⁹ Zlořečený budeš vcházeje, zlořečený i vycházeje. ²⁰ Pošle Hospodin na tě zlořečení, zkormoucení a bídu při všem, k čemuž bys koli přičinil ruky své a což bys koli dělal, dokudž nebudeš vyhlazen, a nezahyneš v náhle pro zlé skutky tvé, skrze něž jsi opustil mne.

²⁶ Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.

¹⁶ Kteříž vypléněni jsou před časem, potok vylit jest na základ jejich.

⁷ Ó Bože, potři jim zuby v ústech jejich, střenovní zuby lvíčat těch polámej, Hospodine.

²² Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem.

¹⁸ Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny. ¹⁹ Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami, ²⁰ Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš.

³³ Zlořečení Hospodinovo jest v domě bezbožníka, ale příbytku spravedlivých žehná:

¹⁰ Navrať se do země své jako řeka, ó dcero Tarská, neníť tam více ani pasu.

² Neuposlechnete-li a nesložíte-li v srdci, abyste dali slávu jménu mému, praví Hospodin zástupů, zajisté že pošli na vás zlořečenství, a zlořečiti budu požehnáním vašim. Anobrž již jsem zlořečil každému z nich, nebo jste nikoli nesložili toho v srdci.

¹⁵ Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové, ¹⁶ Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh. ¹⁷ V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.

¹³ Tráví v štěstí dny své, a v okamžení do hrobu sstupují.

²³ Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.

³² A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane. ³³ Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu. ³⁴ Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich nezůstává než faleš.

¹⁴ Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. Sélah.

⁸ Nechť se rozplynou jako voda, a zmizejí; ať jsou jako ten, kterýž napíná luk, jehož však střely se lámí, ⁹ Jako hlemejžď, kterýž tratí se a mizí, jako nedochůdče ženy, ješto nespatřilo slunce.

² Povstane Bůh, a rozprchnou se nepřátelé jeho, a utekou od tváři jeho ti, kteříž ho mají v nenávisti.

³² Pro zlost svou odstrčen bývá bezbožný, ale naději má i při smrti své spravedlivý.

⁴ Ačkoli ten, kterýž tovaryší se všechněmi živými, má naději, an psu živému lépe jest nežli lvu mrtvému. ⁵ Nebo živí vědí, že umříti mají, mrtví pak nevědí nic, aniž více mají odplaty, proto že v zapomenutí přišla památka jejich. ⁶ Anobrž i milování jejich, i nenávist jejich, i závist jejich zahynula, a již více nemají dílu na věky v žádné věci, kteráž se děje pod sluncem.

²⁰ I řekl jemu Bůh: Ó blázne, této noci požádají duše tvé od tebe, a to, cožs připravil, čí bude?

²² I stalo se, že ten žebrák umřel, a nesen jest od andělů do lůna Abrahamova. Umřel pak i bohatec, a pohřben jest.

⁷ O stromu zajisté jest naděje, by i podťat byl, že se zase zotaví, a výstřelek jeho nevyhyne, ⁸ By se pak i sstaral v zemi kořen jeho, a v prachu již jako umřel peň jeho: ⁹ Avšak jakž počije vláhy, zase se pučí, a zahustí jako keř. ¹⁰ Ale člověk umírá, mdlobou přemožen jsa, a když vypustí duši člověk, kam se poděl?

¹⁴ Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.

¹⁶ Od zpodku kořenové jeho uschnou, a svrchu osekány budou ratolesti jeho. ¹⁷ Památka jeho zahyne z země, aniž jméno jeho slýcháno bude na ulicích.

²⁶ A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.

⁷ Památka spravedlivého požehnaná, ale jméno bezbožných smrdí.

¹⁰ A tehdáž viděl jsem bezbožné pohřbené, že se zase navrátili, ale kteříž z místa svatého odešli, v zapomenutí dáni jsou v městě tom, v kterémž dobře činili. I to také jest marnost.

¹⁴ Ale již zemřevše, neoživouť, mrtví jsouc, nevstanouť, proto že jsi je navštívil, a vyplénil, i zahladil všecku památku jejich.

¹⁴ Usouzení hlásných a řeč žádosti svatých stane se, ažby k tomu přišlo, aby poznali lidé, že Nejvyšší panuje nad královstvím lidským, a že komuž chce, dává je, a toho, kterýž jest ponížený mezi lidmi, ustanovuje nad ním.

¹⁰ A jižť jest i sekera k kořenu stromů přiložena. Každý zajisté strom, kterýž nenese ovoce dobrého, vyťat a na oheň uvržen bývá.

⁶ Přesto kormoutila ji také velmi protivnice její, toliko aby ji popouzela, proto že Hospodin zavřel byl život její. ⁷ To když činíval každého roku, a Anna též chodívala do domu Hospodinova, tak ji kormoutívala protivnice; ona pak plakávala a nic nejídala.

⁹ Vdovy pak pouštěl jsi prázdné, ačkoli ramena sirotků potřína byla.

³ Osla sirotků zajímají, v zástavě berou vola od vdovy.

¹³ Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.

¹⁶ Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil? ¹⁷ A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní? ¹⁸ Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce.

⁸ Nebo byl řekl Aman králi Asverovi: Jest lid jakýsi rozptýlený a roztroušený mezi lidem ve všech krajinách království tvého, jejichž práva rozdílná jsou ode všech národů, práv pak královských neostříhají. Protož králi není užitečné, nechati jich. ⁹ Jestliže se králi za dobré vidí, nechť se napíše, aby je zahladili, a já deset tisíc centnéřů stříbra odvážím do rukou představeným té práci, aby je vnesli do komory královské. ¹⁰ Tedy král sňav prsten svůj s ruky své, dal jej Amanovi synu Hammedatovu Agagskému, nepříteli Židovskému.

⁴ Tedy hejtmané a úředníci hledali příčiny proti Danielovi s strany království, a však žádné příčiny ani vady nemohli najíti; nebo věrný byl, aniž jaký omyl neb vada nalézala se při něm. ⁵ Protož muži ti řekli: Nenajdeme proti Danielovi tomuto žádné příčiny, jediné leč bychom našli něco proti němu s strany zákona Boha jeho. ⁶ Tedy hejtmané a úředníci ti shromáždivše se k králi, takto mluvili k němu: Darie králi, na věky buď živ. ⁷ Uradili se všickni hejtmané království, vývodové, úředníci, správcové a vůdcové, abys ustanovil nařízení královské, a utvrdil zápověd: Kdož by koli vložil žádost na kteréhokoli boha neb člověka do třidcíti dnů, kromě na tebe, králi, aby uvržen byl do jámy lvové. ⁸ Nyní tedy, ó králi, potvrď zápovědi této, a vydej mandát, kterýž by nemohl změněn býti podlé práva Médského a Perského, kteréž jest neproměnitelné. ⁹ Pročež král Darius vydal mandát a zápověd.

¹² Od té chvíle hledal Pilát propustiti ho. Ale Židé volali řkouce: Propustíš-li tohoto, nejsi přítel císařův; nebo každý, kdož se králem činí, protiví se císaři. ¹³ Tedy Pilát uslyšev tu řeč, vyvedl ven Ježíše, a sedl na soudné stolici na místě, kteréž slove Litostrotos, a Židovsky Gabbata. ¹⁴ A byl den připravování před velikonocí, okolo šesté hodiny. I řekl Židům: Aj, král váš. ¹⁵ Oni pak zkřikli: Vezmi, vezmi a ukřižuj jej. Řekl jim Pilát: Krále vašeho ukřižuji? Odpověděli přední kněží: Nemámeť krále, než císaře. ¹⁶ Tedy vydal jim ho, aby byl ukřižován. I pojali Ježíše a vedli jej ven.

¹³ A viděl jsem, ano z úst draka a z úst šelmy a z úst falešného proroka vyšli tři duchové nečistí, podobní žabám. ¹⁴ Nebo jsouť duchové ďábelští, ješto činí divy a chodí mezi krále zemské a všeho světa, aby je shromáždili k boji, k tomu velikému dni Boha všemohoucího.

² S kteroužto smilnili králové země a zpili se vínem smilství jejího obyvatelé země.

¹¹ Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?

¹³ Proč má bezbožník Boha popouzeti, říkaje v srdci svém, že toho vyhledávati nebudeš? ¹⁴ Díváš se do času, nebo ty nátisk a bolest spatřuješ, abys jim odplatil rukou svou; na tebeť se spouští chudý, sirotku ty jsi spomocník.

⁴ Hospodin jest v chrámě svatém svém, trůn Hospodinův v nebi jest; oči jeho hledí, víčka jeho zkušují synů lidských. ⁵ Hospodin zkušuje spravedlivého, bezbožníka pak a milujícího nepravost nenávidí duše jeho.

³ Když jsem horlil proti bláznivým, vida štěstí nešlechetných. ⁴ Nebo nebývají vázáni až k smrti, ale zůstává v cele síla jejich. ⁵ V práci lidské nejsou, a s lidmi trestáni nebývají. ⁶ Protož otočeni jsou pýchou jako halží, a ukrutností jako rouchem ozdobným přiodíni. ⁷ Vysedlo tukem oko jejich; majíce hojnost nad pomyšlení srdce, ⁸ Rozpustilí jsou, a mluví zlostně, o nátisku velmi pyšně mluví. ⁹ Stavějí proti nebi ústa svá, a jazyk jejich po zemi se vozí. ¹⁰ A protož na to přichází lid jeho, když se jim vody až do vrchu nalívá, ¹¹ Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu? ¹² Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, a dosahují zboží.

²¹ Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?

³ Na všelikém místě oči Hospodinovy spatřují zlé i dobré.

²¹ Jestliže by lačněl ten, jenž tě nenávidí, nakrm jej chlebem, a žíznil-li by, napoj jej vodou. ²² Nebo uhlí řeřavé shromáždíš na hlavu jeho, a Hospodin odplatí tobě. ²³ Vítr půlnoční zplozuje déšť, a tvář hněvivá jazyk tajně utrhající.

⁸ Jestliže bys nátisk chudého a zadržení soudu a spravedlnosti spatřil v krajině, nediv se té věci; nebo vyšší vysokého šetří, a ještě vyšší nad nimi.

¹¹ Nebo že ne i hned ortel dochází pro skutek zlý, protož vroucí jest k tomu srdce synů lidských, aby činili zlé věci.

⁸ Nebo řekne: Zdaliž knížata má nejsou také i králové? ⁹ Zdaliž jako Charkemis není Chalno? Zdali není jako Arfad Emat? Zdali není jako Damašek Samaří? ¹⁰ Jakož nalezla ruka má království bohů, ješto rytiny jejich byly nad Jeruzalémských a Samařských, ¹¹ Zdaliž jako jsem učinil Samaří a modlám jeho, tak neučiním Jeruzalému a obrazům jeho?

¹² Poďte, naberu vína, a opojíme se nápojem opojným, a bude rovně zítřejší jako dnešní den, nýbrž větší a mnohem hojnější.

⁷ Přisáhl Hospodin skrze důstojnost Jákobovu: Žeť se nezapomenu na věky na všecky skutky jejich.

² Byť se pak do země zakopali, i odtud by je ruka má vzala; pakli by vstoupili do nebe, i odtud bych je strhl.

¹³ Čistéť jsou tvé oči, tak že na zlé věci hleděti, a na bezpráví se dívati nemůžeš. Pročež přehlídati máš nešlechetníkům a mlčeti, poněvadž bezbožník sehlcuje spravedlivějšího, než sám jest.

¹⁶ Pověděl jim také i podobenství, řka: Člověka jednoho bohatého hojné úrody pole přineslo. ¹⁷ I přemyšloval sám v sobě, řka: Co učiním, že nemám, kde bych shromáždil úrody své? ¹⁸ I řekl: Toto učiním: Zbořím stodoly své a větších nadělám, a tu shromáždím všecky své úrody i zboží svá. ¹⁹ A dím duši své: Duše, máš mnoho statku složeného za mnohá léta, odpočívej, jez, pij, měj dobrou vůli. ²⁰ I řekl jemu Bůh: Ó blázne, této noci požádají duše tvé od tebe, a to, cožs připravil, čí bude?

⁴⁵ Pakli by řekl služebník ten v srdci svém: Prodlévá přijíti pán můj, i počal by bíti služebníky a služebnice, a jísti a píti i opíjeti se,

³ Neb když dějí: Pokoj a bezpečnost, tedy rychle přijde na ně zahynutí, jako bolest ženě těhotné, a neujdouť toho.

²³ A syny její zmorduji smrtí; i zvědíť všecky církve, žeť jsem já ten, kterýž zpytuji ledví a srdce, a odplatím jednomu každému z vás podle skutků vašich.

²² Když nenávidící tebe v hanbu oblečeni budou, a stánku lidí bezbožných nikdež nebude.

²¹ Budou-li slavní synové jeho, nic neví; pakli v potupě, nic o ně nepečuje.

⁵ Plésání bezbožných krátké jest, a veselí pokrytce jen na chvílku?

¹⁰ Po malé chvíli zajisté, anť bezbožníka nebude, a pohledíš na místo jeho, anť ho již není.

³⁵ Viděl jsem bezbožníka hrozné síly, an se rozložil jako zelený samorostlý strom. ³⁶ Ale tudíž pominul, a aj nebylo ho; nebo hledal jsem ho, a není nalezen.

¹⁹ Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami,

⁷ Člověk hovadný nezná toho, aniž blázen rozumí tomu,

⁵ Nebo bude Assur jako ten, jenž shromažďuje ve žni obilé, a rámě jeho žne klasy, anobrž bude jako ten, jenž zbírá klasy v údolí Refaim. ⁶ Paběrkové však zanecháni v něm budou, jako po očesání olivy dvě neb tři olivky na vrchu větve, a čtyry neb pět na ratolestech jejích plodistvých, praví Hospodin Bůh Izraelský.

¹¹ Nebo jakož slunce vzešlé s horkostí usušilo bylinu, a květ její spadl, i ušlechtilost postavy jeho zhynula, takť i bohatý v svých cestách usvadne.

¹ Nuže nyní, boháči, plačte, kvílíce nad bídami svými, kteréž přijdou. ² Zboží vaše shnilo a roucho vaše zmolovatělo. ³ Zlato vaše a stříbro zerzavělo, a rez jejich bude na svědectví proti vám, a zžířeť těla vaše jako oheň. Shromáždili jste poklad ku posledním dnům.

¹⁴ I pohleděl jsem, a aj, oblak bělostkvoucí, a na tom oblaku seděl podobný Synu člověka, maje na hlavě své korunu zlatou a v ruce své srp ostrý. ¹⁵ A jiný anděl vyšel z chrámu, volaje hlasem velikým na toho, kterýž seděl na oblaku: Pusť srp svůj a žni; nebť jest přišla tobě hodina žni, nebo již dozrala žeň země. ¹⁶ I spustil ten, kterýž seděl na oblaku, srp svůj na zem, a požata jest země. ¹⁷ A jiný anděl vyšel z chrámu toho, kterýž jest na nebi, maje i on srp ostrý. ¹⁸ Opět vyšel jiný anděl z oltáře, kterýž měl moc nad ohněm, a volal křikem velikým na toho, jenž měl srp ostrý, řka: Pusť srp svůj ostrý, a zbeř hrozny vinice zemské; neboť jsou uzrali hroznové její. ¹⁹ I spustil anděl srp svůj na zemi, a sebral vinici země, a vmetal hrozny do jezera velikého hněvu Božího. ²⁰ I tlačeno jest jezero před městem, a vyšla krev z jezera až do udidl koňům za tisíc a za šest set honů.

²⁸ A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.

²⁴ Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?

² Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane? ³ Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.

² Zdali moudrý vynášeti má umění povětrné, aneb naplňovati východním větrem břicho své,

⁴ Nebudou mluviti rtové moji nepravosti, a jazyk můj vynášeti lsti.