Lamentations 3:54 Cross References - BKR

⁵⁴ Rozvodnily se vody nad hlavou mou, řekl jsem: Jižtě po mně.

¹¹ Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého. ¹² Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností. ¹³ Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své. ¹⁴ Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy. ¹⁵ Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří? ¹⁶ Do skrýší hrobu sstoupí, poněvadž jest všechněm v prachu země odpočívati.

⁴ Chvály hodného vzýval jsem Hospodina, a od nepřátel svých byl jsem vyproštěn.

²² Požehnaný buď Hospodin, nebo prokázal ke mně divné milosrdenství své jako v městě ohraženém.

¹ Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův. ² Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé.

¹⁵ Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod,

⁴ Tehdáž by nás byly přikvačily vody, proud zachvátil by byl duši naši; ⁵ Tehdáž zachvátily by byly duši naši ty vody zduté.

¹⁰ Jáť jsem byl řekl v přestřižení dnů svých, že vejdu do bran hrobu, zbaven budu ostatku let svých. ¹¹ Řekl jsem byl, že neuzřím Hospodina, Hospodina v zemi živých, nebudu vídati člověka více mezi přebývajícími na světě. ¹² Přebývání mé pomíjí, a stěhuje se ode mne jako stánek pastýřský; přestřihl jsem jako tkadlec život svůj, od třísní odřeže mne. Dnes dříve než noc přijde, učiníš mi konec. ¹³ Předkládal jsem sobě v jitře, že jako lev tak potře všecky kosti mé, dnes dříve než noc přijde, že mi učiníš konec.

¹⁸ A říkám: Zahynulatě síla má i naděje má, kterouž jsem měl v Hospodinu.

¹¹ I řekl mi: Synu člověčí, kosti tyto jsou všecken dům Izraelský. Aj, říkají: Uschly kosti naše, a zhynula čáka naše, jižť jest po nás.

³ A řekl: Z ssoužení svého volal jsem k Hospodinu, a ozval se mi; z břicha hrobu křičel jsem, a vyslyšel jsi hlas můj. ⁴ Nebo jsi mne uvrhl do hlubiny, do prostřed moře, a řeka obklíčila mne; všecka vlnobití tvá i rozvodnění tvá na mne se svalila. ⁵ Bylť jsem již řekl: Vyhnán jsem od očí tvých, ale ještěť pohledím na tvůj svatý chrám.

⁸ Nechcemeť zajisté, abyste nevěděli, bratří, o soužení našem, kteréž jsme měli v Azii, že jsme nad míru přetíženi byli a nad možnost, tak že jsme již o životu svém byli pochybili. ⁹ Nýbrž sami v sobě již jsme byli tak usoudili, že nebylo lze než umříti, abychom nedoufali sami v sobě, ale v Bohu, jenž i mrtvé křísí. ¹⁰ Kterýž z takového nebezpečenství smrti vytrhl nás, a vytrhuje, v něhož doufáme, že i ještě vytrhne,