Luke 24:44 Cross References - BKR

⁴⁴ A řekl jim: Tatoť jsou slova, kteráž jsem mluvil vám, ještě byv s vámi: Že se musí naplniti všecko, což psáno jest v Zákoně Mojžíšově a v Prorocích i v Žalmích o mně.

¹⁵ Nad to, nepřátelství položím mezi tebou a mezi ženou, i mezi semenem tvým a semenem jejím; ono potře tobě hlavu, a ty potřeš jemu patu.

¹⁸ Melchisedech také král Sálem, vynesl chléb a víno; a ten byl kněz Boha silného nejvyššího.

¹⁸ Ano požehnáni budou v semeni tvém všickni národové země, proto že jsi uposlechl hlasu mého.

¹⁰ Nebude odjata berla od Judy, ani vydavatel zákona od noh jeho, dokudž nepřijde Sílo; a k němu se shromáždí národové.

² A řekl Hospodin Mojžíšovi: Mluv Aronovi bratru svému, ať nevchází každého času do svatyně za oponu před slitovnici, kteráž jest na truhle, aby neumřel; nebo já v oblace ukáži se nad slitovnicí. ³ S tímto vcházeti bude Aron do svatyně: S volkem mladým, kterýž bude v obět za hřích, a s beranem k oběti zápalné. ⁴ V sukni lněnou svatou obleče se, a košilku lněnou bude míti na těle hanby své, pasem také lněným opáše se, a čepici lněnou vstaví na hlavu, roucha zajisté svatá jsou tato; i umyje vodou tělo své a obleče se v ně. ⁵ Od shromáždění pak synů Izraelských vezme dva kozly k oběti za hřích, a jednoho berana k zápalné oběti. ⁶ I bude obětovati Aron volka svého v obět za hřích, a očistí sebe i dům svůj. ⁷ Potom vezme ty dva kozly a postaví je před Hospodinem u dveří stánku úmluvy. ⁸ I dá Aron na ty dva kozly losy, los jeden Hospodinu, a los druhý Azazel. ⁹ A obětovati bude Aron kozla toho, na něhož by los padl Hospodinu, obětovati jej bude za hřích. ¹⁰ Kozla pak toho, na něhož přišel los Azazel, postaví živého před Hospodinem, aby skrze něho učinil očištění, a pustí ho na poušť k Azazel. ¹¹ I bude obětovati Aron volka svého v obět za hřích, a očistí sebe i dům svůj, a zabije volka svého v obět za hřích. ¹² Vezme také plnou kadidlnici uhlí řeřavého s oltáře, kterýž jest před tváří Hospodinovou, a plné obě hrsti své vonných věcí stlučených, a vnese za oponu. ¹³ A vloží kadidlo to na oheň před Hospodinem, a dým kadění toho přikryje slitovnici, kteráž jest nad svědectvím, a neumře. ¹⁴ Potom vezma krve volka toho, pokropí prstem svým na slitovnicí k východu; tolikéž před slitovnicí kropiti bude sedmkrát krví tou prstem svým. ¹⁵ Zabije také v obět za hřích kozla toho, kterýž jest lidu, a vnese krev jeho do vnitřku za oponu, a učiní se krví jeho, jakož učinil se krví volka, totiž pokropí jí na slitovnici a před slitovnicí. ¹⁶ A očistí svatyni od nečistot synů Izraelských a od přestoupení jejich i všech hříchů jejich. Totéž učiní i stánku úmluvy, kterýž jest mezi nimi u prostřed nečistot jejich. ¹⁷ (Žádný pak člověk ať není v stánku úmluvy, když on vchází k očišťování do svatyně, dokudž by on zase nevyšel a očištění za sebe, za dům svůj i za všecko množství Izraelské nevykonal.) ¹⁸ Vyjde pak k oltáři, kterýž jest před Hospodinem, a očistí jej. A vezma krve volka toho, a ze krve kozla, dá na rohy oltáře vůkol. ¹⁹ A pokropí ho svrchu krví tou prstem svým sedmkrát, a očistí jej i posvětí ho od nečistot synů Izraelských.

⁸ I řekl Hospodin Mojžíšovi: Udělej sobě hada podobného těm ohnivým, a vyzdvihni jej na sochu; a každý ušťknutý, když pohledí na něj, živ bude.

²⁵ A vysvobodí shromáždění vražedlníka toho z rukou přítele zabitého, a káže se jemu navrátiti shromáždění k městu útočiště jeho, do něhož utekl; i bude bydliti v něm, dokudž neumře kněz nejvyšší, kterýž pomazán jest olejem svatým.

¹⁵ Proroka z prostředku tvého, z bratří tvých, jako já jsem, vzbudí tobě Hospodin Bůh tvůj; jeho poslouchati budete, ¹⁶ Podlé všeho toho, jakž jsi žádal od Hospodina Boha svého, na Orébě, v den shromáždění, řka: Ať více neslyším hlasu Hospodina Boha svého, ani více vidím ohně toho velikého, abych neumřel. ¹⁷ Pročež mi řekl Hospodin: Dobře mluvili, což jsou mluvili. ¹⁸ Proroka vzbudím jim z prostředku bratří jejich, jako jsi ty, a položím slova má v ústa jeho, a bude jim mluviti všecko, což mu přikáži. ¹⁹ I budeť, že kdo by koli neposlouchal slov mých, kteráž mluviti bude ve jménu mém, já vyhledávati budu na něm.

¹ Proč se bouří národové, a lidé daremné věci přemyšlují? ² Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho, ³ Říkajíce: Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich. ⁴ Ale ten, jenž přebývá v nebesích, směje se, Pán posmívá se jim. ⁵ Tehdáž mluviti bude k nim v hněvě svém, a v prchlivosti své předěsí je, řka: ⁶ Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou. ⁷ Vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě. ⁸ Požádej mne, a dámť národy, dědictví tvé, a končiny země, vládařství tvé. ⁹ Roztlučeš je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je. ¹⁰ A protož, králové, nyní srozumějte, vyučujte se, soudcové zemští. ¹¹ Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s třesením. ¹² Líbejte syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, jakž by se jen málo zapálil hněv jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho.

⁹ Z té příčiny rozveselilo se srdce mé, a zplésala sláva má, ano i tělo mé v bezpečnosti přebývati bude. ¹⁰ Nebo nenecháš duše mé v pekle, aniž dopustíš svatému svému viděti porušení. ¹¹ Známou učiníš mi cestu života; sytost hojného veselí jest před oblíčejem tvým, a dokonalé utěšení po pravici tvé až na věky.

¹ Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův. ² Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého. ³ Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti. ⁴ Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi. ⁵ V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je. ⁶ K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni. ⁷ Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec. ⁸ Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce: ⁹ Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo. ¹⁰ Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé. ¹¹ Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi. ¹² Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka. ¹³ Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne. ¹⁴ Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí. ¹⁵ Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých. ¹⁶ Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne. ¹⁷ Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé. ¹⁸ Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi. ¹⁹ Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los. ²⁰ Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému. ²¹ Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou. ²² Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne. ²³ I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka: ²⁴ Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova. ²⁵ Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej. ²⁶ O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe. ²⁷ Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky. ²⁸ Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů. ²⁹ Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy. ³⁰ Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati. ³¹ Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku. [ (Psalms 22:32) Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal. ]

⁶ Mnohé věci činíš ty, Hospodine Bože můj, a divní jsou skutkové tvoji i myšlení tvá o nás; není, kdo by je pořád vyčísti mohl před tebou. Já chtěl-li bych je vymluviti a vypraviti, mnohem více jich jest, nežli vypraveno býti může. ⁷ Oběti a daru neoblíbils, ale uši jsi mi otevřel; zápalu a oběti za hřích nežádal jsi. ⁸ Tehdy řekl jsem: Aj, jduť, jakož v knihách psáno jest o mně.

¹ Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův. ² Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé. ³ Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne. ⁴ Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého. ⁵ Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil. ⁶ Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou. ⁷ Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský. ⁸ Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou. ⁹ Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své, ¹⁰ Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla. ¹¹ Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno. ¹² Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví. ¹³ Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno. ¹⁴ Já pak modlitbu svou k tobě odsílám, Hospodine, časť jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou. ¹⁵ Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod, ¹⁶ Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavřela prohlubně. ¹⁷ Vyslyšiž mne, Hospodine, neboť jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne. ¹⁸ A neskrývej tváři své od služebníka svého, neboť mám úzkost; rychle vyslyš mne. ¹⁹ Přibliž se k duši mé, a vyprosť ji; pro nepřátely mé vykup mne. ²⁰ Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji. ²¹ Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem. ²² Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem. ²³ Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo, a pokojný způsob jejich místo síti. ²⁴ Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli, a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení. ²⁵ Vylí na ně rozhněvání své, a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí. ²⁶ Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného. ²⁷ Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají. ²⁸ Přilož nepravost k nepravosti jejich, a ať nepřicházejí k spravedlnosti tvé. ²⁹ Nechť jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými ať nejsou zapsáni. ³⁰ Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, ó Bože, na místě bezpečném postaví mne. ³¹ I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním. ³² A bude to příjemnější Hospodinu nežli vůl, neb volek rohatý s rozdělenými kopyty. ³³ To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich. ³⁴ Neboť vyslýchá chudé Hospodin, a vězni svými nezhrzí. ³⁵ Chvaltež ho nebesa a země, moře i všeliký hmyz jejich. ³⁶ Bůhť zajisté zachová Sion, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dědičně obdrží. [ (Psalms 69:37) Tolikéž i símě služebníků jeho dědičně jí vládnouti budou, a milující jméno jeho v ní přebývati. ]

¹ Šalomounovi. Bože, soudy své králi dej, a spravedlnost svou synu královu, ² Aby soudil lid tvůj v spravedlnosti a chudé tvé v pravosti. ³ Hory přinesou pokoj lidu i pahrbkové v spravedlnosti. ⁴ Souditi bude chudé z lidu, a vysvobodí syny nuzného, násilníka pak potře. ⁵ Báti se budou tebe, dokudž slunce a měsíc trvati bude, od národu až do pronárodu. ⁶ Jako když sstupuje déšť na přisečenou trávu, a jako tiší déšťové skrápějící zemi: ⁷ Tak zkvete ve dnech jeho spravedlivý, a bude hojnost pokoje, dokud měsíce stává. ⁸ Panovati bude od moře až k moři, a od řeky až do končin země. ⁹ Před ním skláněti se budou obyvatelé pustin vyprahlých, a nepřátelé jeho prach lízati budou. ¹⁰ Králové při moři a z ostrovů pocty mu přinesou, králové Šebejští a Sabejští dary obětovati budou. ¹¹ Nadto klaněti se jemu budou všickni králové, všickni národové jemu sloužiti budou. ¹² Nebo vytrhne nuzného, volajícího a nátisk trpícího, kterýž nemá spomocníka. ¹³ Smiluje se nad bídným a potřebným, a duše nuzných spasí. ¹⁴ Od lsti a násilí vysvobodí duši jejich; neboť jest drahá krev jejich před očima jeho. ¹⁵ Budeť dlouhověký, a dávati mu budou zlato Arabské, a ustavně za něj se modliti, na každý den jemu dobrořečiti budou. ¹⁶ Když se vrže hrst obilí do země na vrchu hor, klátiti se budou jako Libán klasové jeho, a kvésti budou měšťané jako byliny země. ¹⁷ Jméno jeho bude na věky; dokudž slunce trvá, děditi bude jméno jeho. A požehnání sobě dávajíce v něm všickni národové, budou ho blahoslaviti. ¹⁸ Požehnaný Hospodin Bůh, Bůh Izraelský, kterýž sám činí divné věci, ¹⁹ A požehnané jméno slávy jeho na věky. Budiž také naplněna slávou jeho všecka země, Amen i Amen. ²⁰ Skonávají se modlitby Davidovy, syna Izai.

¹ Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského. ² Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám. ³ Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému. ⁴ Neboť jest naplněna trápeními duše má, a život můj až k hrobu se přiblížil. ⁵ Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly. ⁶ Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou. ⁷ Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa. ⁸ Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. Sélah. ⁹ Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti. ¹⁰ Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje. ¹¹ Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali?Sélah. ¹² I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí? ¹³ Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí? ¹⁴ Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má. ¹⁵ Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou? ¹⁶ Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se. ¹⁷ Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne. ¹⁸ Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně. [ (Psalms 88:19) Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě. ]

⁴ Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se za ně modlíval. ⁵ Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé. ⁶ Postav nad ním bezbožníka, a protivník ať mu stojí po pravici. ⁷ Když před soudem stane, ať zůstane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k hříchu. ⁸ Budiž dnů jeho málo, a úřad jeho vezmi jiný. ⁹ Buďtež děti jeho sirotci, a žena jeho vdovou. ¹⁰ Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z poustek svých. ¹¹ Přitáhni k sobě lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí. ¹² Nebudiž, kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati, aniž buď, kdo by se smiloval nad sirotky jeho. ¹³ Potomci jeho z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich. ¹⁴ Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích matky jeho nebuď shlazen. ¹⁵ Buďtež před Hospodinem ustavičně, až by vyhladil z země památku jejich, ¹⁶ Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej zamordoval. ¹⁷ Poněvadž miloval zlořečení, nechať přijde na něj; neměl líbosti v požehnání, nechať se vzdálí od něho. ¹⁸ A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv, a ať vejde do vnitřností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho. ¹⁹ Budiž jemu to jako plášť k přiodívání, a jako pás k ustavičnému opasování. ²⁰ Taková mzda přijdiž mým protivníkům od Hospodina, a mluvícím zlé věci proti duši mé.

¹ Davidův žalm. Řekl Hospodin Pánu mému: Seď na pravici mé, dokudž nepoložím nepřátel tvých za podnože noh tvých. ² Berlu moci tvé vyšle Hospodin z Siona, řka: Panuj u prostřed nepřátel svých. ³ Lid tvůj dobrovolný v den boje tvého v ozdobě svatosti, z života hned v svitání jako rosa plod tvůj bude. ⁴ Přisáhl Hospodin, a nebude želeti toho, řka: Ty jsi kněz na věky podlé řádu Melchisedechova. ⁵ Pán po pravici tvé potře v den hněvu svého krále. ⁶ Soud činiti bude mezi národy, porážku hroznou učiní, potře i hlavu panující nad mnohými krajinami. ⁷ Z potoka na cestě píti bude, a protož povýší hlavy.

²² Kámen, kterýž zavrhli stavitelé, učiněn jest v hlavu úhelní.

¹⁴ Protož sám Pán dá vám znamení: Aj, panna počne, a porodí syna, a nazůve jméno jeho Immanuel.

⁶ Nebo dítě narodilo se nám, syn dán jest nám, i bude knížetství na rameni jeho, a nazváno bude jméno jeho: Předivný, Rádce, Bůh silný, Rek udatný, Otec věčnosti, Kníže pokoje.

¹ Ale vyjdeť proutek z pařezu Izai, a výstřelek z kořenů jeho vyroste, a ovoce ponese. ² Na němž odpočine Duch Hospodinův, Duch moudrosti a rozumnosti, Duch rady a síly. Duch umění a bázně Hospodinovy. ³ A bude stižitelný v bázni Hospodinově, a nebudeť podlé vidění očí svých souditi, ani podlé slyšení uší svých trestati. ⁴ Ale souditi bude chudé podlé spravedlnosti, a v pravosti trestati tiché v zemi. Bíti zajisté bude zemi holí úst svých, a duchem rtů svých zabije bezbožného. ⁵ Nebo spravedlnost bude pasem bedr jeho, a pravda přepásaním ledví jeho. ⁶ I bude bydliti vlk s beránkem a pardus s kozlátkem ležeti; tolikéž tele a lvíče i krmný dobytek spolu budou, a malé pacholátko je povede. ⁷ Také i kráva a nedvědice spolu pásti se budou, a plod jejich spolu ležeti, lev pak jako vůl plevy jísti bude. ⁸ A lítý had nad děrou pohrávati bude s dítětem prsí požívajícím, a to, kteréž ostaveno jest, směle sáhne rukou svou do díry bazališkovy. ⁹ Neuškodí, aniž zahubí na vší mé hoře svaté; nebo země naplněna bude známostí Hospodina, tak jako vodami moře naplněno jest. ¹⁰ A budeť v ten den, že na kořen Izai, kterýž stane za korouhev národům, pohané pilně ptáti se budou; nebo odpočívání jeho bude slavné.

¹⁶ Z té příčiny takto praví Panovník Hospodin: Aj, já zakládám na Sionu kámen, kámen zkušený, úhelný drahý, základ pevný; kdo věří, nebudeť kvapiti.

¹ Potěšujte, potěšujte lidu mého, dí Bůh váš. ² Mluvte k srdci Jeruzaléma, a ohlašujte jemu, že se již doplnil čas uložený jeho, že jest odpuštěna nepravost jeho, a že vzal z ruky Hospodinovy dvojnásobně za všecky hříchy své. ³ Hlas volajícího: Připravtež na poušti cestu Hospodinovu, přímou učiňte na pustině stezku Boha našeho. ⁴ Každé údolí ať jest vyvýšeno, a všeliká hora i pahrbek ať jest snížen; což jest křivého, ať jest přímé, a místa nerovná ať jsou rovinou. ⁵ Nebo se zjeví sláva Hospodinova, a uzří všeliké tělo spolu, že ústa Hospodinova mluvila. ⁶ Hlas řkoucího: Volej. I řekl: Co mám volati? To, že všeliké tělo jest tráva, a všeliká vzácnost jeho jako květ polní. ⁷ Usychá tráva, květ prší, jakž vítr Hospodinův povane na něj. V pravděť jsou lidé ta tráva. ⁸ Usychá tráva, květ prší, ale slovo Boha našeho zůstává na věky. ⁹ Na horu vysokou vystup sobě, Sione, zvěstovateli věcí potěšených, povyš mocně hlasu svého, Jeruzaléme, zvěstovateli věcí potěšených, povyš, aniž se boj. Rci městům Judským: Aj, Bůh váš. ¹⁰ Aj, Panovník Hospodin proti silnému přijde, a rámě jeho panovati bude nad ním;aj, mzda jeho s ním, a dílo jeho před ním. ¹¹ Jako pastýř stádo své pásti bude, do náručí svého shromáždí jehňátka, a v klíně svém je ponese, březí pak poznenáhlu povede.

¹ Aj, služebník můj, na kteréhož se zpodepru, vyvolený můj, jehož libuje duše má. Ducha svého dám jemu, onť soud národům vynášeti bude. ² Nebude křičeti, ani se vyvyšovati, ani slyšán bude vně hlas jeho. ³ Třtiny nalomené nedolomí, a lnu kouřícího se neuhasí, ale soud podlé pravdy vynášeti bude. ⁴ Nebude neochotný, ani přísný, dokudž soudu na zemi nevykoná, a učení jeho ostrovové očekávati budou.

¹ Poslouchejte mne ostrovové, a pozorujte národové dalecí: Hospodin hned z života povolal mne, od života matky mé v pamět uvedl jméno mé, ² A učinil ústa má podobná meči ostrému. V stínu ruky své skryl mne, a učiniv ze mne střelu vypulerovanou, v toule svém schoval mne. ³ A řekl mi: Služebník můj jsi, v Izraeli skrze tebe oslaven budu. ⁴ Já pak řekl jsem: Nadarmo jsem pracoval, daremně a marně sílu svou jsem strávil. Ale však soud můj jestiť u Hospodina, a práce má u Boha mého. ⁵ A nyní dí Hospodin, kterýž mne sformoval hned od života za služebníka svého, abych zase přivedl k němu Jákoba; (byť pak i nebyl sebrán Izrael, slávu však mám před očima Hospodinovýma; nebo Bůh můj jest síla má); ⁶ I to řekl Hospodin: Máloť by to bylo, abys mi byl služebníkem ku pozdvižení pokolení Jákobových, a k navrácení ostatků Izraelských; protož dal jsem tě za světlo pohanům, abys byl spasení mé až do končin země. ⁷ Toto praví Hospodin vykupitel Izraelův, Svatý jeho, tomu, jímž pohrdá každý, a jehož sobě oškliví národové, služebníku panujících: Králové, vidouce tě, povstanou, a knížata klaněti se budou pro Hospodina, kterýž věrný jest, Svatého Izraelského, jenž tě vyvolil. ⁸ Toto praví Hospodin: V čas milosti vyslyším tě, a ve dni spasení spomohu tobě. Nadto ostříhati tě budu, a dám tě v smlouvu lidu, abys utvrdil zemi, a v dědictví uvedl dědictví zpuštěná;

² Proč, když přicházím, není žádného, když volám, žádný se neozývá? Zdaliž jest naprosto ukrácena ruka má, aby nemohla vykoupiti? A žádné-liž není ve mně moci k vysvobození? Aj, žehráním svým vysušuji moře, obracím řeky v poušť, až se smrazují ryby jejich, proto že nebývá vody, a mrou žízní. ³ Obláčím nebesa v smutek, a žíni dávám jim za oděv. ⁴ Panovník Hospodin dal mi jazyk umělý, abych uměl příhodně ustalému mluviti slova. Probuzuje každého jitra, probuzuje mi uši, abych slyšel, tak jako pilně se učící. ⁵ Panovník Hospodin otvírá mi uši, a já se nepostavuji zpurně, aniž se nazpět odvracím. ⁶ Těla svého nastavuji bijícím, a líce svého rvoucím mne, tváři své neskrývám od pohanění a plvání.

¹³ Aj, služebníku mému šťastně se povede, vyvýšen, vznešen a zveleben bude velmi.

¹ Duch Panovníka Hospodina jest nade mnou, proto že pomazal mne Hospodin, abych kázal evangelium tichým. Poslal mne, abych uvázal rány skroušených srdcem, abych vyhlásil jatým svobodu, a vězňům otevření žaláře, ² Abych vyhlásil léto milostivé Hospodinovo, a den pomsty Boha našeho, abych těšil všecky kvílící, ³ Abych způsobil radost kvílícím Sionským, a dal jim okrasu místo popela, olej veselé místo smutku, oděv chvály místo ducha sevřeného. I nazvání budou stromové spravedlnosti, štípení Hospodinovo, abych oslavován byl.

⁵ Aj, dnové jdou, dí Hospodin, v nichž vzbudím Davidovi výstřelek spravedlivý, i kralovati bude král, a šťastně se jemu povede; soud zajisté a spravedlnost na zemi konati bude.

¹⁴ Aj, dnové jdou, dí Hospodin, v nichž vykonám slovo to výborné, kteréž jsem mluvil o domu Izraelovu a o domu Judovu.

²² Takto praví Panovník Hospodin: A však vezmu z vrchu cedru toho vysokého a vsadím, z vrchu mladistvých ratolestí jeho mladou větvičku ulomím, a štípím na hoře vysoké a vyvýšené.

²³ A vzbudím nad nimi pastýře jednoho, kterýž je pásti bude, služebníka svého Davida. Tenť je pásti bude, a ten bude jejich pastýřem.

⁴⁴ Za dnů pak těch králů vzbudí Bůh nebeský království, kteréž na věky nebude zkaženo, a království to na žádného jiného nespadne, ale ono potře a konec učiní všechněm těm královstvím, samo pak státi bude na věky,

¹³ Viděl jsem u vidění nočním, a aj, s oblaky nebeskými podobný Synu člověka přicházel; potom až k Starému dnů přišel, a před něj postaven byl.

²⁴ Sedmdesáte téhodnů odečteno jest lidu tvému a městu svatému tvému k zabránění převrácenosti a k zapečetění hříchů, i vyčištění nepravosti a k přivedení spravedlnosti věčné, a k zapečetění vidění i proroctví, a ku pomazání Svatého svatých. ²⁵ Věziž tedy a rozuměj, že od vyjití výpovědi o navrácení a o vystavení Jeruzaléma až do Mesiáše vývody bude téhodnů sedm, potom téhodnů šedesáte dva, když již zase vzdělána bude ulice a příkopa, a ti časové budou přenesnadní. ²⁶ Po téhodnech pak těch šedesáti a dvou zabit bude Mesiáš, však jemu to nic neuškodí; nýbrž to město i tu svatyni zkazí, i lid ten svůj budoucí, tak že skončení jeho bude hrozné, ano i do vykonání boje bude boj stálý všelijak do vyplénění. ²⁷ Utvrdí však smlouvu mnohým v téhodni posledním, u prostřed pak toho téhodne učiní konec oběti zápalné i oběti suché; a skrze vojsko ohavné, až do posledního a uloženého poplénění hubící, na popléněné vylito bude zpuštění.

⁷ Ale nad domem Judským se slituji, a vysvobodím je skrze Hospodina Boha jejich; nebo nevysvobodím jich lučištěm a mečem, ani bojem, koňmi neb jezdci. ⁸ Potom ostavivši Loruchámu, opět počala a porodila syna. ⁹ I řekl: Nazov jméno jeho Loammi; nebo vy nejste lid můj, a já také nebudu váš. ¹⁰ A však bude počet synů Izraelských jako písku mořského, kterýž ani změřen, ani sečten býti nemůže. A stane se, že místo toho, kdež řečeno jim bylo: Nejste vy lid můj, řečeno jim bude: Synové Boha silného a živého jste. ¹¹ I budou shromážděni synové Judští a synové Izraelští spolu, a ustanovíce nad sebou hlavu jednu, vyjdou z této země, ačkoli veliký bude den Jezreel.

⁵ Potom pak obrátí se synové Izraelští, a hledati budou Hospodina Boha svého i Davida krále svého; a předěšeni jsouce, poběhnou k Hospodinu a k dobrotě jeho v posledních časích.

²⁸ I stane se potom, že vyleji Ducha svého na všeliké tělo, a budou prorokovati synové vaši i dcery vaše; starci vaši sny mívati budou, mládenci vaši vidění vídati budou. ²⁹ Nýbrž i na služebníky a na služebnice v těch dnech vyleji Ducha svého, ³⁰ A ukáži zázraky na nebi i na zemi, krev a oheň a sloupy dymové. ³¹ Slunce obrátí se v tmu a měsíc v krev, prvé než přijde den Hospodinův veliký a hrozný, ³² A však stane se, že kdož by koli vzýval jméno Hospodinovo, vysvobozen bude; nebo na hoře Sion a v Jeruzalémě bude vysvobození, jakož pověděl Hospodin, totiž v ostatcích, kterýchž povolá Hospodin.

¹¹ V ten den zdvihnu stánek Davidův, kterýž klesá, a zahradím mezery jeho, a zbořeniny jeho opravím, a vzdělám jej jako za dnů starodávních,

¹ Sbeřiž se nyní po houfích, ó záškodnice, oblehni nás, nechať bijí holí v líce soudce Izraelského. ² A ty Betléme Efrata, jakžkoli jsi nejmenší mezi tisíci Judskými, z tebe mi vyjde ten, kterýž má býti Panovníkem v Izraeli, a jehož východové jsou od starodávna, ode dnů věčných. ³ Protož, ač je vydá v rozptýlení, ažby ta, kteráž rodí, porodila, však ostatek bratří jeho navrátí se s syny Izraelskými. ⁴ I stane a pásti bude v síle Hospodinově, a u velebnosti jména Hospodina Boha svého. I budou bydliti, nebo již velikomocný bude až do končin země.

⁷ Nebo takto praví Hospodin zástupů: Po malém času, aj, já ještě jednou pohnu nebem i zemí, a mořem i suchostí. ⁸ Pohnu, pravím, všemi národy, a přijdou k Žádoucímu všechněm národům, i naplním dům tento slávou, praví Hospodin zástupů. ⁹ Méť jest stříbro a mé jest zlato, praví Hospodin zástupů.

¹² A mluviti budeš k němu, řka: Takto praví Hospodin zástupů, řka: Aj muž, jehož jméno jest Výstřelek, kterýž z místa svého pučiti se bude, ten vystaví chrám Hospodinův.

⁹ Plésej velice, dcerko Sionská, prokřikuj, dcerko Jeruzalémská. Aj, král tvůj přijde tobě spravedlivý a spasení plný, chudý a sedící na oslu, totiž na oslátku mladém.

⁸ A zahladil jsem tři pastýře měsíce jednoho, ale duše má stýskala sobě s nimi, proto že duše jejich nenáviděla mne. ⁹ Pročež řekl jsem: Nebudu vás pásti. Kteráž umříti má, nechť umře, a kteráž má vyhlazena býti, nechť jest vyhlazena, a jiné nechažť jedí maso jedna druhé. ¹⁰ Protož vzav hůl svou utěšení, posekal jsem ji, zrušiv smlouvu svou, kterouž jsem učinil se vším tím lidem. ¹¹ A v ten den, když zrušena byla, právě poznali chudí toho stáda, kteříž na mne pozor měli, že řeč Hospodinova jest. ¹² Nebo jsem řekl jim: Jestliže se vám vidí, dejte mzdu mou; pakli nic, nechte tak. I odvážili mzdu mou třidceti stříbrných. ¹³ I řekl mi Hospodin: Povrz je před hrnčíře. Znamenitá mzda, kterouž jsem tak draze šacován od nich. A tak vzav třidceti stříbrných, uvrhl jsem je v domě Hospodinově před hrnčíře.

¹⁰ A vyleji na dům Davidův a na obyvatele Jeruzalémské Ducha milosti a pokorných proseb. I obrátí zřetel ke mně, kteréhož jsou bodli, a kvíliti budou nad ním jako kvílením nad jednorozeným; hořce, pravím, plakati budou nad ním, jako hořce plačí nad prvorozeným.

⁷ Ó meči, prociť na pastýře mého, a na muže bližního mého, praví Hospodin zástupů. Bí pastýře, a rozprchnou se ovce, ale zase obrátím ruku svou k maličkým.

⁴ I stanou nohy jeho v ten den na hoře Olivetské, kteráž jest naproti Jeruzalému od východu, a rozdvojí se hora Olivetská napoly k východu a k západu údolím velmi velikým, a odstoupí díl té hory na půlnoci, a díl její na poledne.

¹ Aj, já posílám anděla svého, kterýž připraví cestu před tváří mou. V tom hned přijde do chrámu svého Panovník, kteréhož vy hledáte, a anděl smlouvy, v němž vy líbost máte. Aj, přijdeť, praví Hospodin zástupů. ² Ale kdo bude moci snésti den příchodu jeho? A kdo ostojí, když se on ukáže? Nebo on jest jako oheň rozpouštějící a jako mýdlo běličů. ³ I sedna, přeháněti bude a přečišťovati stříbro, a přečistí syny Léví, a vyčistí je jako zlato a jako stříbro. I budou Hospodinovi, obětujíce oběti v spravedlnosti.

² Vám pak, kteříž se bojíte jména mého, vzejde slunce spravedlnosti, a zdraví bude na paprslcích jeho. Tedy vycházeti budete,a porostete jako telata vykrmená. ³ A pošlapáte bezbožné, tak že budou jako popel pod nohami vašimi v den, kterýž já učiním, praví Hospodin zástupů. ⁴ Pamatujtež na zákon Mojžíše služebníka mého, jemuž jsem přikázal na Orébě přednesti všemu Izraeli ustanovení a soudy. ⁵ Aj, já pošli vám Eliáše proroka, prvé nežli přijde den Hospodinův veliký a hrozný, ⁶ Aby obrátil srdce otců k synům, a srdce synů k otcům jejich, abych přijda, neranil země prokletím.

²¹ A od té chvíle počal Ježíš oznamovati učedlníkům svým, že musí jíti do Jeruzaléma, a mnoho trpěti od starších a předních kněží a od zákonníků, a zabit býti, a třetího dne z mrtvých vstáti.

²² A když byli v Galileji, řekl jim Ježíš: Syn člověka bude zrazen v ruce lidí bezbožných. ²³ A zabijíť jej, a třetího dne z mrtvých vstane. I zarmoutili se náramně.

¹⁸ Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a Syn člověka vydán bude předním kněžím a zákoníkům, a odsoudí ho na smrt. ¹⁹ A vydadíť jej pohanům ku posmívání a k bičování a ukřižování; a třetího dne z mrtvých vstane.

⁵⁴ Ale kterak by se pak naplnila Písma, kteráž svědčí, že tak musí býti?

⁵⁶ Ale toto se všecko stalo, aby se naplnila Písma prorocká. Tedy učedlníci všickni opustivše ho, utekli.

³¹ I počal učiti je, že Syn člověka musí mnoho trpěti, a potupen býti od starších a předních kněží a zákoníků, a zabit býti, a ve třech dnech z mrtvých vstáti. ³² Zjevně to slovo mluvil. A chytiv jej Petr, počal mu domlouvati.

³¹ Nebo učil učedlníky své a pravil jim: Že Syn člověka dán bude v ruce lidské, a zamordujíť jej, ale zamordován jsa, třetí den z mrtvých vstane.

³³ Řka: Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a Syn člověka vydán bude předním kněžím a zákoníkům, i odsoudí jej na smrt, a vydadí jej pohanům. ³⁴ Kteřížto posmívati se budou jemu, a ubičují ho, a uplijí a zabijí jej, ale třetího dne z mrtvých vstane.

²² Pravě: Že Syn člověka musí mnoho trpěti, a potupen býti od starších a od předních kněží i od zákoníků, a zamordován býti, a třetího dne z mrtvých vstáti.

⁴⁴ Složte vy v uších vašich řeči tyto, neboť Syn člověka bude vydán v ruce lidské.

³¹ Tedy pojav Ježíš dvanácte, řekl jim: Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a naplníť se všecko to, což psáno jest skrze Proroky o Synu člověka. ³² Nebo vydán bude pohanům, a bude posmíván, a zlehčen i uplván. ³³ A ubičujíce, zamordují jej, ale on třetího dne z mrtvých vstane. ³⁴ Oni pak tomu nic nerozuměli, a bylo slovo to skryto před nimi, aniž věděli, co se pravilo.

²² Neboť budou dnové pomsty, aby se naplnilo všecko, což psáno jest.

³⁷ Nebo pravím vám, že se ještě to musí naplniti na mně, což psáno: A s nešlechetnými počten jest. Nebo ty věci, kteréž psány jsou o mně, konec berou.

⁶ Neníť ho tuto, ale vstalť jest. Rozpomeňte se, kterak mluvil vám, když ještě v Galilei byl, ⁷ Řka: Že Syn člověka musí vydán býti v ruce hříšných lidí, a ukřižován býti, a třetí den z mrtvých vstáti.

²⁶ Zdaliž nemusil těch věcí trpěti Kristus a tak vjíti v slávu svou? ²⁷ A počav od Mojžíše a všech Proroků, vykládal jim všecka ta písma, kteráž o něm byla.

⁴⁶ A řekl jim: Že tak psáno jest a tak musil Kristus trpěti, a třetího dne z mrtvých vstáti,

¹⁴ A jakož jest Mojžíš povýšil hada na poušti, takť musí povýšen býti Syn člověka,

³⁹ Ptejte se na Písma; nebo vy domníváte se v nich věčný život míti, a tať svědectví vydávají o mně.

⁴⁶ Nebo kdybyste věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně; nebť jest on o mně psal.

⁴ Ale toto mluvil jsem vám, abyste, když přijde ten čas, rozpomenuli se na to, že jsem já to předpověděl vám. Tohoť jsem vám s počátku nemluvil, neb jsem byl s vámi. ⁵ Nyní pak jdu k tomu, kterýž mne poslal, a žádný z vás neptá se mne: Kam jdeš?

¹⁶ Maličko, a neuzříte mne, a opět maličko, a uzříte mne; nebo já jdu k Otci. ¹⁷ I řekli někteří z učedlníků jeho mezi sebou: Co jest to, že praví nám: Maličko, a neuzříte mne, a opět maličko, a uzříte mne, a že já jdu k Otci?

¹¹ Již pak více nejsem na světě, ale oni jsou na světě, a já k tobě jdu. Otče svatý, ostříhejž jich ve jménu svém, kteréž jsi mi dal, ať by byli jedno jako i my. ¹² Dokudž jsem s nimi byl na světě, já jsem jich ostříhal ve jménu tvém. Kteréž jsi mi dal, zachoval jsem, a žádný z nich nezahynul, než syn zatracení, aby #se Písmo naplnilo. ¹³ Ale nyní k tobě jdu, a toto mluvím na světě, aby měli radost mou plnou v sobě.

²⁴ I řekli mezi sebou: Neroztrhujme jí, ale losujme o ni, čí bude. Aby se naplnilo písmo, řkoucí: Rozdělili sobě roucho mé, a o můj oděv metali los. A žoldnéři zajisté tak učinili. ²⁵ Stály pak blízko kříže Ježíšova matka jeho a sestra matky jeho, Maria, manželka Kleofášova, a Maria Magdaléna. ²⁶ Tedy Ježíš uzřev matku a učedlníka tu stojícího, kteréhož miloval, řekl k matce své: Ženo, aj, syn tvůj. ²⁷ Potom řekl učedlníkovi: Aj, matka tvá. A od té hodiny přijal ji učedlník ten k sobě. ²⁸ Potom věda Ježíš, že již všecko jiné dokonáno jest, aby se naplnilo písmo, řekl: Žízním. ²⁹ Byla pak tu postavena nádoba plná octa. Tedy oni naplnili houbu octem, a obloživše yzopem, podali k ústům jeho. ³⁰ A když okusil Ježíš octa, řekl: Dokonánoť jest. A nakloniv hlavy, ducha Otci poručil. ³¹ Židé pak, aby nezůstala na kříži těla na sobotu, poněvadž byl den připravování, (byl zajisté veliký ten den sobotní,) prosili Piláta, aby zlámáni byli hnátové jejich a aby byli složeni. ³² I přišli žoldnéři, a prvnímu zajisté zlámali hnáty, i druhému, kterýž ukřižován byl s ním. ³³ Ale k Ježíšovi přišedše, jakž uzřeli jej již mrtvého, nelámali hnátů jeho. ³⁴ Ale jeden z žoldnéřů bok jeho kopím otevřel, a hned vyšla krev a voda. ³⁵ A ten, jenž viděl, svědectví vydal, a pravé jest svědectví jeho; onť ví, že pravé věci praví, abyste i vy věřili. ³⁶ Stalo se pak to, aby se naplnilo Písmo: Kost jeho žádná nebude zlámána. ³⁷ A opět jiné Písmo dí: Uzříť, v koho jsou bodli.

¹⁸ Bůh pak to, což předzvěstoval skrze ústa všech proroků, že měl Kristus trpěti, tak jest naplnil.

²² Mojžíš zajisté otcům řekl, že Proroka vám vzbudí Pán Bůh váš z bratří vašich jako mne, jehož poslouchati budete ve všem, cožkoli bude mluviti vám. ²³ A staneť se, že každá duše, kteráž by neposlouchala toho Proroka, vyhlazena bude z lidu mého. ²⁴ Ano i všickni proroci od Samuele a potomních, kteřížkoli mluvili, také jsou o těchto dnech předzvěstovali.

³⁷ Toť jest ten Mojžíš, kterýž řekl synům Izraelským: Proroka vám vzbudí Pán Bůh váš z bratří vašich, podobně jako mne, toho poslouchejte.

²⁹ A když dokonali všecko, což o něm psáno bylo, složen jsa s dřeva, do hrobu jest položen. ³⁰ Bůh pak vzkřísil jej z mrtvých. ³¹ Kterýžto vidín jest po mnohé dni od těch, jenž spolu s ním byli přišli z Galilee do Jeruzaléma, kteřížto jsou svědkové jeho k lidu.

³³ Jakož i v druhém Žalmu napsáno jest: Syn můj jsi ty, já dnes zplodil jsem tebe.

² Tedy Pavel podle obyčeje svého všel k nim, a po tři soboty kázal jim z Písem, ³ Otvíraje a předkládaje to, že měl Kristus trpěti a z mrtvých vstáti, a že ten jest Kristus Ježíš, kteréhož já zvěstuji vám.

³ Vydal jsem zajisté vám nejprve to, což jsem i vzal, že Kristus umřel za hříchy naše podle Písem, ⁴ A že jest pohřben a že vstal z mrtvých třetího dne podle Písem.

⁵ A Mojžíš zajisté věrný byl v celém domě jeho, jako služebník, na osvědčení toho, což potom mělo mluveno býti.

¹ Nebo ten Melchisedech byl král Sálem, kněz Boha nejvyššího, kterýž vyšel v cestu Abrahamovi, navracujícímu se od pobití králů, a dal jemu požehnání.

⁸ Čímž Duch svatý ukazuje to, že ještě nebyla zjevena cesta k svatyni, dokudž první stánek trval.

¹ Zákon zajisté, maje stín budoucího dobrého, a ne sám obraz pravý těch věcí, jednostejnými, kteréž po všecka léta obětují, obětmi nikdy nemůž přistupujících dokonalých učiniti.

¹¹ Snažujíce se tomu vyrozuměti, na který aneb jaký čas mínil by ten, kterýž v nich byl, Duch Kristův, předpovídající o utrpeních Kristových a o veliké slávě za tím jdoucí.

¹⁰ I padl jsem k nohám jeho, klaněti se jemu chtěje. Ale řekl mi: Hleď, abys toho nečinil. Neboť jsem spoluslužebník tvůj i bratří tvých, těch, jenž mají svědectví Ježíšovo. Bohu se klaněj! Svědectví pak Ježíšovo jestiť duch proroctví.