Proverbs 20 Cross References - BKR

¹ Víno činí posměvače, a nápoj opojný nepokojného; pročež každý, kdož se kochá v něm, nebývá moudrý. ² Hrůza královská jako řvání mladého lva; kdož ho rozhněvá, hřeší proti životu svému. ³ Přestati od sváru jest to každému ku poctivosti, ale kdožkoli se do nich zapletá, blázen jest. ⁴ Lenoch neoře pro zimu, pročež žebrati bude ve žni, ale nadarmo. ⁵ Rada v srdci muže voda hluboká, muž však rozumný dosáhne jí. ⁶ Větší díl lidí honosí se účinností svou, ale v pravdě takového kdo nalezne? ⁷ Spravedlivý ustavičně chodí v upřímnosti své; blažení synové jeho po něm. ⁸ Král sedě na soudné stolici, rozhání očima svýma všecko zlé. ⁹ Kdo může říci: Očistil jsem srdce své? Čist jsem od hříchu svého? ¹⁰ Závaží rozdílná a míra rozdílná, obé to ohavností jest Hospodinu. ¹¹ Po skutcích svých poznáno bývá také i pachole, jest-li upřímé a pravé dílo jeho. ¹² Ucho, kteréž slyší, a oko, kteréž vidí, obé to učinil Hospodin. ¹³ Nemiluj snu, abys nezchudl, otevři oči své, a nasytíš se chlebem. ¹⁴ Zlé, zlé, říká ten, kdož kupuje, a odejda, tedy se chlubí. ¹⁵ Zlato a množství perel, a nejdražší klínot jsou rtové umělí. ¹⁶ Vezmi roucho toho, kterýž slíbil za cizího, a kdo za cizozemku, základ jeho. ¹⁷ Chutný jest někomu chléb falše, ale potom ústa jeho pískem naplněna bývají. ¹⁸ Myšlení radou upevňuj, a s opatrnou radou veď boj. ¹⁹ Kdo vynáší tajnost, chodí neupřímě, pročež k lahodícímu rty svými nepřiměšuj se. ²⁰ Kdo zlořečí otci svému neb matce své, zhasne svíce jeho v temných mrákotách. ²¹ Dědictví rychle z počátku nabytému naposledy nebývá dobrořečeno, ²² Neříkej: Odplatím se zlým; očekávej na Hospodina, a vysvobodí tě. ²³ Ohavností jsou Hospodinu závaží rozdílná, a váhy falešné neoblibuje. ²⁴ Od Hospodina jsou krokové muže, ale člověk jak vyrozumívá cestě jeho? ²⁵ Osídlo jest člověku pohltiti věc posvěcenou, a po slibu zase toho vyhledávati. ²⁶ Král moudrý rozptyluje bezbožné, a uvodí na ně pomstu. ²⁷ Duše člověka jest svíce Hospodinova, kteráž zpytuje všecky vnitřnosti srdečné. ²⁸ Milosrdenství a pravda ostříhají krále, a milosrdenstvím podpírá se trůn jeho. ²⁹ Ozdoba mládenců jest síla jejich, a okrasa starců šediny. ³⁰ Modřiny ran jsou lékařství při zlém, a bití vnitřnostem života.

²¹ A pije víno, opil se, a obnažil se u prostřed stanu svého. ²² Viděl pak Cham, otec Kanánův, hanbu otce svého, a pověděl oběma bratřím svým vně. ²³ Tedy vzali Sem a Jáfet oděv, kterýžto oba položili na ramena svá, a jdouce zpátkem, zakryli hanbu otce svého; tváři pak jich byly odvráceny, a hanby otce svého neviděli.

³¹ I řekla prvorozená k mladší: Otec náš jest již starý, a není žádného muže na zemi, ješto by všel k nám podlé obyčeje vší země. ³² Poď, dejme píti otci našemu vína, a spěme s ním, abychom zachovaly z otce našeho símě. ³³ I daly píti otci svému vína té noci; a všedši prvorozená, spala s otcem svým, kterýžto necítil, ani když lehla, ani když vstala. ³⁴ Nazejtří pak řekla prvorozená k mladší: Aj, spala jsem včerejší noci s otcem svým; dejme mu píti vína ještě této noci; potom vejduc, spi s ním, a zachovejme símě z otce našeho. ³⁵ I daly píti ještě té noci otci svému vína; a vstala ta mladší, a spala s ním; on pak necítil, ani když ona lehla, ani když vstala. ³⁶ A tak počaly obě dcery Lotovy z otce svého.

³⁶ A tak navrátila se Abigail k Nábalovi, an měl hody v domě svém jako hody královské; a srdce Nábalovo rozveselilo se bylo v něm, a byl opilý velmi. Pročež ona neoznámila jemu nejmenšího slova až do jitra. ³⁷ Nazejtří pak, když z vína vystřízlivěl Nábal, tedy oznámila jemu žena jeho ty věci. I zmrtvělo v něm srdce jeho, a učiněn jest jako kámen. ³⁸ A když pominulo takměř deset dní, porazil Hospodin Nábale,i umřel.

¹³ V tom pozval ho David, aby jedl před ním a pil, a opojil ho. A však on šel večer spáti na ložce své s služebníky pána svého, a nešel do domu svého.

²⁸ Přikázal pak byl Absolon služebníkům svým, řka: Šetřte medle, když se rozveselí srdce Amnonovo vínem, a řeknu vám: Bíte Amnona, tedy zabíte jej. Nebojte se nic, nebo zdaliž jsem já nerozkázal vám? Posilňte se a mějte se zmužile.

¹⁶ I vytáhli o poledni. Benadad pak pil a ožral se v staních, on i třidceti a dva králové pomocníci jeho. ¹⁷ A tak vytáhli služebníci knížat krajů nejprvé. I poslal Benadad, (když mu pověděli, řkouce: Muži vytáhli z Samaří), ¹⁸ A řekl: Buď že vytáhli o pokoj, zjímejte je živé, buď že k bitvě vytáhli, zjímejte je živé. ¹⁹ Tak, pravím, vytáhli z města ti služebníci knížat krajů, a vojsko za nimi táhlo. ²⁰ A porazili jeden každý muže svého, tak že utíkali Syrští, Izraelští pak honili je. Ale Benadad král Syrský utekl na koni s jízdnými. ²¹ Potom vytáhl král Izraelský, a pobil koně i vozy zkazil, a tak porazil Syrské ranou velikou.

²⁹ Komu běda? komu ouvech? komu svady? komu křik? komu rány darmo? komu červenost očí? ³⁰ Těm, kteříž se zdržují na víně; těm, kteříž chodí, aby vyhledali strojené víno. ³¹ Nehleď na víno rdící se, že vydává v koflíku záři svou, a přímo vyskakuje. ³² Naposledy jako had uštípne, a jako štír ušťkne. ³³ Oči tvé hleděti budou na cizí, a srdce tvé mluviti bude převrácené věci, ³⁴ A budeš jako ten, kterýž spí u prostřed moře, a jako ten, kterýž spí na vrchu sloupu bárky. ³⁵ Díš: Zbili mne, a nestonal jsem, tloukli mne, a nečil jsem; když procítím, dám se zase v to.

⁴ Ne králům, ó Lemueli, ne králům náleží píti víno, a ne pánům žádost nápoje opojného,

²² Běda těm, kteříž jsou silní ku pití vína, a muži udatní k smíšení nápoje opojného;

⁷ Ale i ti od vína bloudí, a od opojného nápoje se potácejí. Kníže i prorok bloudí, přeplňujíce se nápojem opojným, pohlceni jsou od vína, potácejí se od nápoje opojného, bloudí u vidění, chybují v soudu.

¹² Poďte, naberu vína, a opojíme se nápojem opojným, a bude rovně zítřejší jako dnešní den, nýbrž větší a mnohem hojnější.

¹¹ Smilství a víno a mest odjímá srdce.

⁵ V den krále našeho k nemoci jej přivodí knížata láhvicí vína; vztahuje ruku svou s posměvači.

¹⁵ Běda tomu, kterýž napájí bližního svého, přičiněje nádoby své, tak aby jej opojil, a díval se na jeho nahotu. ¹⁶ Sytíš se potupou, proto že jsi slavný. Píti budeš i ty, a obnažen budeš; obejdeť k tobě kalich pravice Hospodinovy, a vývratek mrzutý na slávu tvou.

¹⁰ Ani zloději, ani lakomci, ani opilci, ani zlolejci, ani dráči, dědictví království Božího nedůjdou.

²¹ Závisti, vraždy, opilství, hodování, a těm podobné věci. Kteréžto kdožkoli činí, toť vám předpovídám, jakož jsem i prve pravil, že království Božího dědicové nebudou.

¹⁸ A neopíjejte se vínem, v němžto jest prostopášnost, ale naplněni buďte Duchem svatým,

³⁸ Kadidlnice totiž těch, kteříž proti svým dušem hřešili, a ať je rozkuje na plechy k obložení oltáře; nebo kadili jimi před Hospodinem, protož posvěceny jsou, a budou na znamení synům Izraelským.

²³ I přisáhl král Šalomoun skrze Hospodina, řka: Toto ať mi učiní Bůh a toto přidá, že sám proti sobě mluvil Adoniáš řeč tuto.

³⁶ Ale kdož hřeší proti mně, ukrutenství provodí nad duší svou; všickni, kteříž mne nenávidí, milují smrt.

¹⁴ Rozhněvání královo jistý posel smrti, ale muž moudrý ukrotí je. ¹⁵ V jasné tváři královské jest život, a přívětivost jeho jako oblak s deštěm jarním.

¹² Prchlivost královská jako řvání mladého lva jest, a ochotnost jeho jako rosa na bylinu.

⁴ Jestliže by duch toho, jenž panuje, povstal proti tobě, neopouštěj místa svého; nebo krotkost přítrž činí hříchům velikým.

¹⁰ I půjdou za Hospodinem řvoucím jako lev; on zajisté řváti bude, tak že s strachem přiběhnou synové od moře.

⁸ Lev řve, kdož by se nebál? Panovník Hospodin velí, kdož by neprorokoval?

¹⁰ Uradils se k hanbě domu svému, abys plénil národy mnohé, a zhřešil sobě samému.

⁹ Zase poslal Joas král Izraelský k Amaziášovi králi Judskému a řekl: Bodlák, kterýž byl na Libánu, poslal k cedru Libánskému, řka: Dej dceru svou synu mému za manželku. V tom šlo tudy zvíře polní, kteréž bylo na Libánu, a pošlapalo ten bodlák.

¹⁷ Náhlý se dopouští bláznovství, a muž myšlení zlých v nenávisti bývá.

²⁹ Zpozdilý k hněvu hojně má rozumu,ale náhlý pronáší bláznovství.

³² Lepší jest zpozdilý k hněvu než silný rek, a kdož panuje nad myslí svou nežli ten, kterýž dobyl města.

¹⁴ Začátek svady jest, jako když kdo protrhuje vodu; protož prvé než by se zsilil svár, přestaň.

⁶ Rtové blázna směřují k svadě, a ústa jeho bití se domluví.

¹¹ Rozum člověka zdržuje hněv jeho, a čest jeho jest prominouti provinění.

²⁴ Hrdého a pyšného jméno jest posměvač, kterýž vše s neochotností a pýchou dělá.

⁸ Nevcházej v svár kvapně, tak abys naposledy něčeho se nedopustil, kdyby tě zahanbil bližní tvůj. ⁹ Srovnej při svou s bližním svým, a tajné věci jiného nevyjevuj, ¹⁰ Aťby lehkosti neučinil ten, kdož by to slyšel, až by i zlá pověst tvá nemohla jíti nazpět.

⁶ K chvále slávy milosti své, kterouž vzácné nás učinil v milém Synu svém. ⁷ V němžto máme vykoupení skrze krev jeho, totiž odpuštění hříchů, podle bohatství milosti jeho, ⁸ Kterouž rozhojnil k nám ve vší moudrosti a opatrnosti,

³² Ale buďte k sobě vespolek dobrotiví, milosrdní, odpouštějíce sobě vespolek, jakož i Bůh v Kristu odpustil vám.

¹⁴ Pakliť máte mezi sebou hořkou závist a zdráždění v srdci svém, nechlubte se a neklamejte proti pravdě.

¹ Odkud pocházejí bojové a vády mezi vámi? Zdali ne odtud, totiž z libostí vašich, kteréž rytěřují v údech vašich?

¹⁰ Maličko pospíš, maličko zdřímeš, maličko složíš ruce, abys poležel, ¹¹ V tom přijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž zbrojný.

⁴ K nouzi přivodí ruka lstivá, ruka pak pracovitých zbohacuje.

⁴ Žádá, a nic nemá duše lenivého, duše pak pracovitých zbohatne.

¹⁵ Lenost přivodí tvrdý sen, a duše váhavá lačněti bude.

²⁴ Lenivý schovává ruku svou za ňadra, ani k ústům svým jí nevztáhne.

³⁴ V tom přijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž zbrojný.

¹³ Říká lenoch: Lev lítý jest na cestě, lev jest v ulici. ¹⁴ Dvéře se obracejí na stežejích svých, a lenoch na lůži svém. ¹⁵ Schovává lenivý ruku svou za ňadra; těžko mu vztáhnouti ji k ústům svým. ¹⁶ Moudřejší jest lenivý u sebe sám, nežli sedm odpovídajících s soudem.

³ Ty bláznivé vzavše lampy své, nevzaly s sebou oleje. ⁴ Opatrné pak vzaly olej v nádobkách svých s lampami svými. ⁵ A když prodléval Ženich, zdřímaly se všecky a zesnuly. ⁶ O půlnoci pak stal se křik: Aj, Ženich jde, vyjděte proti němu. ⁷ Tedy vstaly všecky panny ty, a ozdobily lampy své. ⁸ Bláznivé pak opatrným řekly: Udělte nám oleje vašeho, nebo lampy naše hasnou. ⁹ I odpověděly opatrné, řkouce: Bojíme se, že by se snad ani nám i vám nedostalo, jděte raději k prodavačům a kupte sobě. ¹⁰ A když odešly kupovati, přišel Ženich, a které hotovy byly, vešly s ním na svadbu, i zavříny jsou dveře.

²⁴ Přistoupiv pak i ten, kterýž vzal jednu hřivnu, řekl: Pane, věděl jsem, že jsi ty člověk přísný, žna, kde jsi nerozsíval, a sbíraje, kde jsi nerozsypal, ²⁵ I boje se, odšel jsem a skryl hřivnu tvou v zemi. Aj, teď máš, což tvého jest. ²⁶ A odpovídaje pán jeho, řekl mu: Služebníče zlý a lenivý, věděl jsi, že žnu, kdež jsem nerozsíval, a sbírám, kdež jsem nerozsypal, ²⁷ Protož měl jsi ty peníze mé dáti penězoměncům, a já přijda, vzal byl bych, což jest mého, s požitkem. ²⁸ Nu vezmětež od něho tu hřivnu, a dejte tomu, kterýž má deset hřiven.

⁵ A na to pak vy všecku snažnost svou vynaložíce, prokazujte u víře své ctnost, a v ctnosti umění, ⁶ V umění pak zdrželivost, a v zdrželivosti trpělivost, v trpělivosti pak zbožnost, ⁷ V zbožnosti pak bratrstva milování, a v milování bratrstva lásku. ⁸ Ty zajisté věci když budou při vás a to rozhojněné, ne prázdné, ani neužitečné postaví vás v známosti Pána našeho Jezukrista. ⁹ Nebo při komž není těchto věcí, slepýť jest, a toho, což vzdáleno jest, nevida, zapomenuv na očištění svých starých hříchů. ¹⁰ Protož, bratří, raději snažte se pevné povolání své i vyvolení učiniti; nebo to činíce, nepadnete nikdy. ¹¹ Takť zajisté hojné způsobeno vám bude vjití k věčnému království Pána našeho a Spasitele Jezukrista.

⁶ Zatvrzují se ve zlém, smlouvají se, jak by poléci mohli osídla, a říkají: Kdo je spatří?

⁴ Slova úst muže vody hluboké, potok rozvodnilý pramen moudrosti.

¹¹ Nebo kdo z lidí ví, co jest v člověku, jediné duch člověka, kterýž jest v něm? Takť i Božích věcí nezná žádný, jediné Duch Boží.

¹ Přednímu kantoru k nízkému zpěvu, žalm Davidův.

¹⁴ Jako oblakové a vítr bez deště, tak člověk, kterýž se chlubí darem lživým.

² Nechať tě chválí jiní, a ne ústa tvá, cizí, a ne rtové tvoji.

²⁸ Čeho pak přesto hledala duše má, však jsem nenalezl: Muže jednoho z tisíce našel jsem, ale ženy mezi tolika jsem nenalezl.

¹ Zběhejte ulice Jeruzalémské, pohleďte nyní, a zvězte, a hledejte v ulicích jeho, naleznete-li muže, jest-li kdo, ješto by činil soud, a vyhledával toho, což pravého jest, a odpustím jemu.

² Zahynul pobožný z země této, a upřímého mezi lidmi není žádného; všickni napořád o vylití krve úklady činí, jeden každý bratra svého loví sítí.

² Protož když dáváš almužnu, netrub před sebou, jako pokrytci činí v školách a na ulicech, aby chváleni byli od lidí. Amen pravím vám, majíť odplatu svou.

⁸ Pravímť vám, žeť jich brzo pomstí. Ale když přijde Syn člověka, zdaliž nalezne víru na zemi?

¹¹ Farizeus stoje soukromí, takto se modlil: Bože, děkuji tobě, že nejsem jako jiní lidé, dráči, nespravedliví, cizoložníci, aneb jako i tento publikán.

²⁸ I řekl Petr: Aj, my opustili jsme všecko, a šli jsme za tebou.

³³ A on řekl jemu: Pane, s tebou hotov jsem i do žaláře i na smrt jíti.

⁴⁷ I řekl jemu Natanael: A může z Nazaréta co dobrého býti? Řekl jemu Filip: Pojď a viz.

¹¹ Učiněn jsem nemoudrým, chlubě se; vy jste mne k tomu přinutili. Neb já od vás měl jsem chválen býti; neboť jsem nic menší nebyl velikých apoštolů, ačkoli nic nejsem.

⁷ Utvrdím také smlouvu svou mezi sebou a tebou, i mezi semenem tvým po tobě, po rodech jejich, za smlouvu věčnou, totiž abych byl Bohem tvým i semene tvého po tobě.

² Ten, kdož chodí v upřímnosti, a činí spravedlnost, a mluví pravdu z srdce svého.

¹ Žalm Davidův. Suď mne, Hospodine, nebo já v upřímnosti své chodím, a v tě Hospodina doufám, nepohnuť se.

¹¹ Já pak v upřímnosti své chodím, vykupiž mne, a smiluj se nade mnou.

²⁶ Každého dne milost činí, i půjčuje, a však símě jeho jest v požehnání.

² Mocné na zemi bude símě jeho, rodina upřímých požehnání dojde.

²² Dobrý zanechává dědictví vnukům, ale zboží hříšného zachováno bývá spravedlivému.

² Kdo chodí v upřímnosti své, bojí se Hospodina, ale převrácený v cestách svých pohrdá jím.

¹ Lepší jest chudý, jenž chodí v upřímnosti své, nežli převrácený ve rtech svých, kterýž jest blázen.

¹⁵ Ten, kterýž chodí v spravedlnosti, a mluví pravé věci, kterýž pohrdá ziskem z útisku, kterýž otřásá ruce své, aby darů nepřijímal, kterýž zacpává uši své, aby neslyšel rady o vraždě, a zavírá oči své, aby se na zlé nedíval:

³⁹ Dám zajisté jim srdce jedno a cestu jednu, aby se mne báli po všecky dny, tak aby jim dobře bylo i synům jejich po nich.

⁶ Byli pak oba spravedliví před obličejem Božím, chodíce ve všech přikázáních a spravedlnostech Páně bez úhony.

³⁹ Vámť jest zajisté zaslíbení stalo se a synům vašim, i všechněm, kteříž daleko jsou, kterýchžkoli povolal by Pán Bůh náš.

¹² Nebo chlouba naše tato jest, svědectví svědomí našeho, že v sprostnosti a v upřímosti Boží, ne v moudrosti tělesné, ale v milosti Boží obcovali jsme na tomto světě, zvláště pak u vás.

¹¹ Zjevilať se jest zajisté ta milost Boží spasitelná všechněm lidem, ¹² Vyučující nás, abychom odřeknouce se bezbožnosti a světských žádostí, střízlivě, a spravedlivě, a zbožně živi byli na tomto světě,

³ Zradovalť jsem se zajisté velice, když přišli bratří a svědectví vydávali o tvé upřímnosti, vypravujíce, kterak ty v upřímnosti chodíš. ⁴ Nemámť větší radosti, nežli abych slyšel, že synové moji chodí v upřímnosti.

³ Muži pak Davidovi řekli jemu: Aj, my zde v Judstvu bojíme se, čím více, když půjdeme k Cejle proti vojskům Filistinských. ⁴ A tak opět David tázal se Hospodina. Jemuž odpověděl Hospodin a řekl: Vstana, vytáhni k Cejle, neboť dám Filistinské v ruce tvé.

⁴ Rovně jako bývá světlo jitřní, když slunce vychází ráno bez oblaků, a jako mocí tepla a deště roste bylina z země:

⁴ Souditi bude chudé z lidu, a vysvobodí syny nuzného, násilníka pak potře.

⁹ Ty pak, ó Nejvyšší, že na věky jsi Hospodin.

⁴ Moc zajisté králova miluje soud; ty jsi ustanovil práva, soud a spravedlnost v Jákobovi ty konáš.

⁶ Oči mé na pravdomluvné v zemi, aby sedali se mnou; kdož chodí po cestě upřímé, tenť mi sloužiti bude. ⁷ Nebude bydliti v domě mém činící lest, a mluvící lež nebude míti místa u mne. ⁸ Každého jitra pléniti budu všecky nešlechetné z země, abych tak vyplénil z města Hospodinova všecky, kdož páší nepravost.

¹² Ohavností jest králům činiti bezbožně; nebo spravedlností upevňován bývá trůn.

²⁶ Král moudrý rozptyluje bezbožné, a uvodí na ně pomstu.

⁵ Tak když odejmeš bezbožného od oblíčeje králova, tedy utvrzen bude v spravedlnosti trůn jeho.

¹⁴ Krále toho, kterýž soudí právě nuzné, trůn na věky bývá utvrzen.

¹ Aj, v spravedlnosti kralovati bude král, a knížata v soudu panovati budou.

⁴⁶ Když by zhřešili proti tobě, (jakož není člověka, kterýž by nehřešil), a rozhněvaje se na ně, vydal bys je v moc nepříteli, tak že by je jaté vedli ti, kteříž by je zjímali, do země nepřátelské, daleké neb blízké,

³⁶ Když by zhřešili proti tobě, (jakož není člověka, ješto by nehřešil), a rozhněvaje se na ně, vydal bys je v moc nepříteli, tak že by je jaté vedli ti, kteříž by je zjímali, do země daleké neb blízké;

⁴ Kdo toho dokáže, aby čistý z nečistého pošel? Ani jeden.

¹⁴ Nebo což jest člověk, aby se mohl očistiti, aneb spravedliv býti narozený z ženy?

⁴ Jakž by tedy spravedliv býti mohl bídný člověk před Bohem silným, aneb jak čist býti narozený z ženy?

⁵ Nebo já znám přestoupení svá, a hřích můj přede mnou jest ustavičně.

²⁰ Není zajisté člověka spravedlivého na zemi, kterýž by činil dobře a nehřešil.

⁴ Nebo ačkoli do sebe nic bezbožného nevím, však ne skrze to jsem spravedliv; nebo ten, ješto mne soudí, Pán jest.

² V mnohém zajisté klesáme všickni. Kdožť neklesá v slovu, tenť jest dokonalý muž, mohoucí jako uzdou spravovati všecko tělo.

⁸ Pakliť díme, že hříchu nemáme, sami se svodíme, a pravdy v nás není. ⁹ Jestliže pak budeme vyznávati hříchy své, věrnýť jest Bůh a spravedlivý, aby nám odpustil hříchy, a očistil nás od všeliké nepravosti. ¹⁰ Díme-li, že jsme nehřešili, činíme jej lhářem, a neníť v nás slova jeho.

³⁵ Nečiňte neprávě v soudu, v rozměřování, v váze a v míře.

²⁵ Ryté bohy jejich ohněm popálíš; nepožádáš stříbra a zlata, kteréž jest na nich, aniž ho sobě vezmeš, aby nebylo tobě osídlem, nebo ohavnost jest Hospodinu Bohu tvému. ²⁶ Aniž vneseš ohavnosti do domu svého, abys nebyl proklatý, jako i ona; všelijak v ohyzdnosti a v ohavnosti budeš míti ji, nebo proklatá jest.

¹³ Nebudeš míti v pytlíku svém nejednostejného kamene, většího a menšího. ¹⁴ Aniž budeš míti v domě svém nejednostejného korce, většího a menšího. ¹⁵ Váhu celou a spravedlivou míti budeš, též míru celou a spravedlivou budeš míti, aby se prodlili dnové tvoji v zemi, kterouž Hospodin Bůh tvůj dává tobě.

¹ Váha falešná ohavností jest Hospodinu, ale závaží pravé líbí se jemu.

¹¹ Váha a závaží jsou úsudek Hospodinův, a všecka závaží v pytlíku jeho nařízení.

²³ Ohavností jsou Hospodinu závaží rozdílná, a váhy falešné neoblibuje.

⁴ Slyštež to vy, kteříž sehlcujete chudého, abyste vyhladili nuzné z země, ⁵ Říkajíce: Skoro-liž pomine novměsíce, abychom prodávali obilé, a sobota, abychom otevřeli obilnice, abychom ujímali efi, a přivětšovali váhy, a faleš provodili vážkami falešnými, ⁶ Kupujíce za peníze nuzné, a chudého za pár střevíců, nadto abychom plevy obilné prodávali? ⁷ Přisáhl Hospodin skrze důstojnost Jákobovu: Žeť se nezapomenu na věky na všecky skutky jejich.

¹⁰ Ještě-liž jsou v domě bezbožného pokladové nespravedliví, a míra nespravedlivá a ohavná? ¹¹ Zdaliž ospravedlniti mám vážky nepravé, a v pytlíku kamení falešné?

⁸ Strašlivým pak, a nevěrným, a ohyzdným, a vražedlníkům, a smilníkům, a čarodějníkům, a modlářům, i všechněm lhářům, připraven jest díl jejich v jezeře, kteréž hoří ohněm a sirou, jenž jest smrt druhá.

³ Anobrž raději nepravosti v srdci ukládáte, a násilí rukou svých v zemi této odvažujete.

⁸ Muž, jehož cesta převrácená jest, cizí jest, čistého pak dílo přímé jest.

¹⁵ Bláznovství přivázáno jest k srdci mladého, ale metla kázně vzdálí je od něho.

¹⁶ Po ovocích jejich poznáte je. Zdaliž sbírají z trní hrozny, aneb z bodláčí fíky?

¹⁵ Bude zajisté veliký před obličejem Páně, a vína i nápoje opojného nebudeť píti, a Duchem svatým bude naplněn hned od života matky své.

⁶⁶ A všickni, kteříž o tom slyšeli, skládali to v srdci svém, řkouce: I kteraké dítě toto bude? A ruka Páně byla s ním.

⁴⁶ I stalo se po třech dnech, že nalezli jej v chrámě, an sedí mezi doktory, poslouchaje jich a otazuje se jich. ⁴⁷ A děsili se všickni, kteříž jej slyšeli, nad rozumností a odpovědmi jeho.

⁴³ Neboť není ten strom dobrý, kterýž nese ovoce zlé, aniž jest strom zlý, kterýž nese ovoce dobré. ⁴⁴ Každý zajisté strom po svém vlastním ovoci bývá poznán; nebo nesbírají s trní fíků, ani s hloží sbírají hroznů.

¹¹ Jemuž odpověděl Hospodin: Kdo dal ústa člověku? Aneb kdo může učiniti němého, neb hluchého, vidoucího, neb slepého? Zdali ne já Hospodin?

⁹ Zdali ten, jenž učinil ucho, neslyší? A kterýž stvořil oko, zdali nespatří?

¹⁸ Otevři oči mé, abych spatřoval divné věci z zákona tvého.

¹³ Protoť v podobenstvích mluvím jim, že vidouce nevidí, a slyšíce neslyší, ani rozumějí. ¹⁴ A plní se na nich proroctví Izaiáše, řkoucí: Ušima uslyšíte, ale nesrozumíte; a hledíce, hleděti budete, ale neuzříte. ¹⁵ Nebo ztučnělo jest srdce lidu tohoto, a ušima těžce slyšeli a oči své zamhouřili, aby snad někdy neuzřeli očima a ušima neslyšeli a srdcem nesrozuměli, a neobrátili se, a já abych jich neuzdravil. ¹⁶ Ale oči vaše blahoslavené jsou, že vidí, i uši vaše, že slyší.

¹⁸ Otvírati oči jejich, aby se obrátili od temností k světlu a z moci ďábelské k Bohu, aby tak hříchů odpuštění a díl s posvěcenými vzali skrze víru, kteráž jest ve mne.

¹⁷ Aby Bůh Pána našeho Jezukrista, Otec slávy, dal vám Ducha moudrosti a zjevení, v poznání jeho, ¹⁸ A tak osvícené oči mysli vaší, abyste věděli, která by byla naděje povolání jeho a jaké bohatství slávy dědictví jeho v svatých,

⁹ Dokudž lenochu ležeti budeš? Skoro-liž vstaneš ze sna svého?

¹¹ Kdo dělá zemi svou, nasycen bývá chlebem; ale kdož následuje zahalečů, blázen jest.

³⁰ Přes pole muže lenivého šel jsem, a přes vinici člověka nemoudrého, ³¹ A aj, porostlo všudy trním, přikryly všecko kopřivy, a ohrada kamenná její byla zbořená. ³² A vida to, posoudil jsem toho; vida, vzal jsem to k výstraze. ³³ Maličko pospíš, maličko zdřímeš, maličko složíš ruce, abys poležel, ³⁴ V tom přijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž zbrojný.

⁶ Tedy přišed k němu správce lodí, řekl jemu: Což ty děláš, ospalče? Vstaň, volej k Bohu svému. Snad ten Bůh rozpomene se na nás, abychom nezahynuli.

¹¹ V pracech neleniví, duchem vroucí, příhodnosti času šetřící,

¹¹ A zvláště pak vidouce takovou příhodnost, žeť jest se nám již čas ze sna probuditi. (Nyníť zajisté blíže nás jest spasení, nežli když jsme uvěřili.)

³⁴ Prociťte k konání spravedlnosti, a nehřešte. Nebo někteří ještě neznají Boha; k zahanbení vašemu toto mluvím.

¹⁴ Protož praví: Probuď se ty, jenž spíš, a vstaň z mrtvých, a zasvítíť se tobě Kristus.

¹⁰ Nebo i když jsme byli u vás, to jsme vám předkládali: Kdož nechce dělati, aby také nejedl.

¹⁰ Jest-liž jaká věc, o níž by říci mohl: Pohleď, toť jest cosi nového? Ano již to bylo před věky, kteříž byli před námi.

⁷ Kramářem jest, v jehož ruce jsou vážky falešné, rád utiskuje, ⁸ A říká Efraim: Však jsem zbohatl, dobyl jsem sobě zboží; ve všech mých pracech nenajdou mi nepravosti, jenž by hříchem byla.

⁶ A aby žádný neutiskal ani oklamával v jakémkoli jednání bratra svého, protože mstitel jest Pán všeho toho, jakož i předpověděli jsme vám a osvědčili.

¹² Ale moudrost kde nalezena bývá? A kde jest místo rozumnosti? ¹³ Neví smrtelný člověk ceny její, aniž bývá nalezena v zemi živých. ¹⁴ Propast praví: Není ve mně, moře také dí: Není u mne. ¹⁵ Nedává se zlata čistého za ni, aniž odváženo bývá stříbro za směnu její. ¹⁶ Nemůže býti ceněna za zlato z Ofir, ani za onychin drahý a zafir. ¹⁷ Nevrovná se jí zlato ani drahý kámen, aniž směněna býti může za nádobu z ryzího zlata. ¹⁸ Korálů pak a perel se nepřipomíná; nebo nabytí moudrosti dražší jest nad klénoty. ¹⁹ Není jí rovný v ceně smaragd z Mouřenínské země, aniž za čisté zlato může ceněna býti.

¹⁵ Dražší jest než drahé kamení, a všecky nejžádostivější věci tvé nevrovnají se jí.

¹¹ Nebo lepší jest moudrost než drahé kamení, tak že jakékoli věci žádostivé vrovnati se jí nemohou.

²⁰ Stříbro výborné jest jazyk spravedlivého, ale srdce bezbožných za nic nestojí. ²¹ Rtové spravedlivého pasou mnohé, blázni pak pro bláznovství umírají.

⁷ Rtové moudrých rozsívají umění, srdce pak bláznů ne tak.

²³ Vesel bývá člověk z odpovědi úst svých; nebo slovo v čas příhodný ó jak jest dobré!

¹⁶ Mnohem lépe jest nabyti moudrosti než zlata nejčistšího, a nabyti rozumnosti lépe než stříbra.

²¹ Ten, kdož jest moudrého srdce, slove rozumný, a sladkost rtů přidává naučení.

²⁴ Plást medu jsou řeči utěšené, sladkost duši, a lékařství kostem.

¹² Náušnice zlatá a ozdoba z ryzího zlata jest trestatel moudrý u toho, jenž poslouchá.

⁹ Čím pak byl kazatel moudřejší, tím více vyučoval lid umění, a rozvažoval, zpytoval, i složil množství přísloví. ¹⁰ Snažovaltě se kazatel vyhledati věci nejžádostivější, a napsal, což pravého jest, a slova věrná. ¹¹ Slova moudrých podobná ostnům a hřebíkům vbitým, slova skladatelů, kteráž jsou vydána od pastýře jednoho.

¹⁴ Ale kterak budou vzývati toho, v kteréhož neuvěřili? A kterak uvěří tomu, o němž neslyšeli? A kterak uslyší bez kazatele? ¹⁵ A kterak kázati budou, jestliže nebudou posláni? Jakož psáno jest: Aj, jak krásné nohy zvěstujících pokoj, zvěstujících dobré věci.

²⁹ Žádná řeč mrzutá nevycházej z úst vašich, ale ať jest každé promluvení dobré k vzdělání užitečnému, aby dalo milost posluchačům.

²⁶ Pakli v základu vezmeš roucho bližního svého, do západu slunce jemu je navrátíš. ²⁷ Nebo ten jediný má oděv, to jest roucho, jímž přikrývá tělo své, a na němž spí. Když bude volati ke mně, tedy uslyším, nebo jsem milosrdný.

¹⁶ Vysvobozujíc tě i od ženy postranní, od cizí, kteráž řečmi svými lahodí,

³ Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.

⁵ Aby tě ostříhala od ženy cizí, od postranní, jenž řečmi svými lahodí.

¹⁰ A aj, žena potkala ho v ozdobě nevěstčí a chytrého srdce,

¹⁵ Velmi sobě škodí, kdož slibuje za cizího, ješto ten, kdož nenávidí rukojemství, bezpečen jest.

²⁶ Nebývej mezi rukojměmi, mezi slibujícími za dluhy. ²⁷ Nemáš-li, čím bys zaplatil, proč má kdo bráti lůže tvé pod tebou?

²⁷ Nebo nevěstka jest jáma hluboká, a studnice těsná žena cizí.

¹³ Vezmi roucho toho, kterýž slíbil za cizího, a od toho, kdo za cizozemku slíbil, základ jeho.

⁶ Viduci tedy žena, že dobrý jest strom k jídlu i příjemný očima, a k nabytí rozumnosti strom žádostivý, vzala z ovoce jeho a jedla; dala také i muži svému s sebou, a on jedl. ⁷ Tedy otevříny jsou oči obou dvou, a poznali, že jsou nazí; i navázali lístí fíkového a nadělali sobě věníků.

¹² A ačkoli zlost sladne v ústech jeho, a chová ji pod jazykem svým; ¹³ Kochá se v ní, a nepouští jí, ale zdržuje ji u prostřed dásní svých: ¹⁴ Však pokrm ten ve střevách jeho promění se; bude jako žluč hadů nejlítějších u vnitřnostech jeho. ¹⁵ Zboží nahltané vyvrátí, z břicha jeho Bůh silný je vyžene. ¹⁶ Jed hadů lítých ssáti bude, zabije ho jazyk ještěrčí. ¹⁷ Neuzří pramenů potoků a řek medu a másla. ¹⁸ Navrátí úsilé cizí, a nezažive ho, vedlé nátisku svého rozličného; nebude na ně vesel. ¹⁹ Nebo utiskal a opouštěl nuzné, dům zloupil a nestavěl ho. ²⁰ Pročež nesezná nic pokojného v životě svém, aniž které nejrozkošnější své věci bude moci zachovati.

¹⁷ Proto že jedí chléb bezbožnosti, a víno loupeží pijí.

¹⁷ Voda kradená sladší jest, a chléb pokoutní chutnější. ¹⁸ Ale neví hlupec, že mrtví jsou tam, a v hlubokém hrobě ti, kterýchž pozvala.

⁹ Radujž se tedy, mládenče, v mladosti své, a nechť tě obveseluje srdce tvé ve dnech mladosti tvé, a choď po cestách srdce svého, a podlé žádosti očí svých, než věz, že tě s tím se vším přivede Bůh na soud.

¹⁵ Sytí mne hořkostmi, opojuje mne pelynkem. ¹⁶ Nadto potřel o kameníčko zuby mé, vrazil mne do popela.

²⁵ Vyvoliv sobě raději protivenství trpěti s lidem Božím, nežli časné a hříšné pohodlí míti,

¹ Stalo se pak po smrti Jozue, otázali se synové Izraelští Hospodina, řkouce: Kdo z nás potáhne proti Kananejskému napřed, aby bojoval s ním? ² Jimž řekl Hospodin: Juda nechť táhne, aj, dal jsem tu zemi v ruku jeho.

²⁹ Ale ó kdyby tento lid byl v ruce mé, abych shladil Abimelecha! I řekl Abimelechovi: Sbeř sobě vojsko, a vyjdi.

⁷ Aj, všickni vy synové Izraelští jste; považte toho mezi sebou, a raďte se o to.

¹⁸ Vstavše pak, brali se do domu Boha silného, a tázali se Boha, a řekli synové Izraelští: Kdo z nás půjde napřed k boji proti synům Beniamin? I řekl Hospodin: Juda půjde napřed.

²³ Prvé pak šli synové Izraelští, a plakali před Hospodinem až do večera. I tázali se Hospodina těmi slovy: Půjdeme-li ještě k boji proti synům Beniamina bratra našeho? Odpověděl Hospodin: Jděte proti nim.

²⁶ Protož vstoupili všickni synové Izraelští a všecken lid, a přišli do domu Boha silného. I plakali, usadivše se tam před Hospodinem, a postili se toho dne až do večera; obětovali též oběti zápalné a pokojné před Hospodinem. ²⁷ I tázali se synové Izraelští Hospodina, (nebo tu byla truhla smlouvy Boží v těch dnech, ²⁸ A Fínes syn Eleazara, syna Aronova, stál před ní v ten čas), řkouce: Půjdeme-li ještě k boji proti synům Beniamina bratra našeho, čili tak necháme? Odpověděl Hospodin: Jděte, nebo zítra dám je v ruku vaši.

²⁶ Odkudž zavolal Abner na Joába, řka: Zdaliž bez přestání sžírati bude meč tvůj? Nevíš-liž, že hořkost bývá naposledy? Dokudž tedy nerozkážeš lidu navrátiti se od honění bratří svých? ²⁷ I řekl Joáb: Živť jest Bůh, že kdybys byl nemluvil, hned ráno byl by odšel lid, jeden každý nechaje honění bratra svého.

¹⁷ Tedy poradiv se Amaziáš král Judský, poslal k Joasovi synu Joachaza syna Jéhu, králi Izraelskému, řka: Nuže, pohleďme sobě v oči. ¹⁸ I poslal Joas král Izraelský k Amaziášovi králi Judskému, a řekl: Bodlák, kterýž byl na Libánu, poslal k cedru Libánskému, řka: Dej dceru svou synu mému za manželku. V tom šlo tudy zvíře polní, kteréž bylo na Libánu, a pošlapalo ten bodlák. ¹⁹ Myslil jsi: Aj, porazil jsem Idumejské, protož pozdvihlo tě srdce tvé, tak že se tím honosíš. Medle, zůstaň v domě svém. Proč se máš zapletati v takové zlé, až bys padl i ty i Juda s tebou? ²⁰ Ale neuposlechl Amaziáš; nebo od Boha to bylo, aby je vydal v ruku oněchno, proto že hledali bohů Idumejských. ²¹ Takž vytáhl Joas král Izraelský, a pohleděli sobě v oči s Amaziášem králem Judským v Betsemes, kteréž jest Judovo. ²² I poražen jest Juda před Izraelem, a utíkali jeden každý do příbytků svých. ²³ Amaziáše pak krále Judského, syna Joasova, jenž byl syn Joachazův, jal Joas král Izraelský u Betsemes, a přivedl jej do Jeruzaléma, a zbořil zdi Jeruzalémské odbrány Efraim až k bráně úhlu na čtyři sta loktů.

¹⁴ Kdež není dostatečné rady, padá lid, ale spomožení jest ve množství rádců.

²² Kdež není rady, zmařena bývají usilování, ale množství rádců ostojí.

⁶ Nebo skrze rady opatrné svedeš bitvu, a vysvobození skrze množství rádců.

⁸ Nevcházej v svár kvapně, tak abys naposledy něčeho se nedopustil, kdyby tě zahanbil bližní tvůj.

³¹ Anebo který král bera se k boji proti jinému králi, zdaliž prve nesedne, aby se poradil, mohl-li by s desíti tisíci potkati se s tím, kterýž s dvadcíti tisíci táhne proti němu?

¹⁶ Nebudeš choditi jako utrhač v lidu svém, aniž státi budeš na hrdlo bližnímu svému: Já jsem Hospodin.

¹³ Utrhač toulaje se, pronáší tajnost, věrný pak člověk tají věc.

³ Kdo ostříhá úst svých, ostříhá duše své; kdo rozdírá rty své, setření na něj přijde.

²⁹ Muž ukrutný přeluzuje bližního svého, a uvodí jej na cestu nedobrou.

⁸ Slova utrhače jsou jako ubitých, ale však sstupují do vnitřností života.

²¹ Boj se Hospodina, synu můj, i krále, a k neustavičným se nepřiměšuj.

²⁰ Když není drev, hasne oheň; tak když nebude klevetníka, utichne svár. ²¹ Uhel mrtvý k roznícení, a drva k ohni, tak člověk svárlivý k roznícení svady. ²² Slova utrhače jako ubitých, ale však sstupují do vnitřností života.

¹⁸ Nebo takoví Pánu našemu Ježíši Kristu neslouží, ale svému břichu; a skrze lahodné řeči a pochlebenství svodí srdce prostých.

¹² Cti otce svého i matku svou, ať se prodlejí dnové tvoji na zemi, kterouž Hospodin Bůh tvůj dá tobě.

¹⁷ I ten, kdož by zlořečil otci svému neb mateři své, smrtí ať umře.

⁹ Kdož by koli zlořečil otci svému neb matce své, smrtí umře. Otci svému a matce své zlořečil, krev jeho bude na něm.

¹⁶ Zlořečený, kdož sobě zlehčuje otce svého a matku svou; i řekne všecken lid: Amen.

⁵ Anobrž světlo bezbožných uhašeno bude, aniž se blyštěti bude jiskra ohně jejich. ⁶ Světlo se zatmí v stánku jeho, a lucerna jeho v něm zhasne.

¹⁸ Vyženou ho z světla do tmy, anobrž z okršlku zemského vypudí jej.

⁹ Světlo spravedlivých rozsvětluje se, svíce pak bezbožných zhasne.

²⁰ Nebo zlý nebude míti odplaty; svíce bezbožných zhasne.

¹¹ Jest pokolení, kteréž otci svému zlořečí, a matce své nedobrořečí.

¹⁷ Oko, kteréž se posmívá otci, a pohrdá poslušenstvím matky, vyklubí krkavci potoční, aneb snědí je orličata.

⁴ Nebo přikázal Bůh, řka: Cti otce svého i matku, a kdož by zlořečil otci neb mateři, smrtí ať umře.

¹³ Tedy řekl král služebníkům: Svížíce ruce jeho i nohy, vezměte ho, a uvrztež jej do temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.

⁸ Bláznivé pak opatrným řekly: Udělte nám oleje vašeho, nebo lampy naše hasnou.

¹⁰ Nebo Mojžíš pověděl: Cti otce svého i matku svou, a kdož by zlořečil otci nebo mateři, ať smrtí umře. ¹¹ Ale vy pravíte: Řekl-li by člověk otci neb mateři: Korban, to jest, dar, kterýžkoli jest ode mne, toběť prospěje, ¹² A nedopustíte mu nic více učiniti otci svému nebo mateři své, ¹³ Rušíce přikázání Boží ustanoveními vašimi, kteráž jste ustanovili. A mnohé těm podobné věci činíte.

¹³ Vzteklé vody mořské, vymítajíce jako pěny svou mrzkost, hvězdy bludné, jimžto mrákota tmy zachována jest na věčnost.

¹⁶ Nashromáždí-li jako prachu stříbra, a jako bláta najedná-li šatů: ¹⁷ Co najedná, to spravedlivý obleče, a stříbro nevinný rozdělí.

⁴ Neusiluj, abys zbohatl; od opatrnosti své přestaň.

⁸ Kdo rozmnožuje statek svůj lichvou a úrokem, shromažďuje tomu, kdož by jej z milosti chudým rozděloval.

²⁰ Muž věrný přispoří požehnání, ale kdož chvátá zbohatnouti, nebývá bez viny.

²² Člověk závistivý chvátá k statku, nic nevěda, že nouze na něj přijde.

⁶ Zdaliž všickni ti proti němu přísloví nevynesou, a světlých slov i pohádek o něm? A neřeknou-liž: Běda tomu, kterýž rozmnožuje věci ne své, (až dokud pak?) a obtěžuje se hustým blátem?

⁴ Vynesu je, praví Hospodin zástupů, aby došlo na dům zloděje, a na dům přisahajícího skrze jméno mé falešně; anobrž bude bydliti u prostřed domu jeho, a docela zkazí jej, i dříví jeho i kamení jeho.

² Neuposlechnete-li a nesložíte-li v srdci, abyste dali slávu jménu mému, praví Hospodin zástupů, zajisté že pošli na vás zlořečenství, a zlořečiti budu požehnáním vašim. Anobrž již jsem zlořečil každému z nich, nebo jste nikoli nesložili toho v srdci.

⁹ Kteříž pak chtí zbohatnouti, upadají v pokušení, a v osidlo, a v žádosti mnohé nerozumné a škodlivé, kteréž pohřižují lidi v zahynutí a v zatracení.

³⁵ Máť jest pomsta a odplata, časemť svým klesne noha jejich; nebo blízko jest den zahynutí jejich, a budoucí věci zlé rychle připadnou na ně.

¹² Snad popatří Hospodin na ssoužení mé, a odplatí mi Hospodin dobrým za zlořečenství jeho dnes.

¹⁴ Očekávejž na Hospodina, posilň se, a onť posilní srdce tvého; protož očekávej na Hospodina.

³⁴ Očekávejž tedy na Hospodina, a ostříhej cesty jeho, a on tě povýší, abys dědičně obdržel zemi, z níž že vykořeněni budou bezbožníci, uhlédáš.

¹³ Kdo odplacuje zlým za dobré, neodejdeť zlé z domu jeho.

²⁹ Neříkej: Jakž mi učinil, tak mu učiním; odplatím muži tomu podlé skutku jeho.

³¹ Ale ti, jenž očekávají na Hospodina, nabývají nové síly. Vznášejí se peřím jako orlice; běží, a však neumdlévají, chodí, a neustávají.

²⁵ Dobrý jest Hospodin těm, jenž očekávají na něj, duši té, kteráž ho hledá. ²⁶ Dobré jest trpělivě očekávajícímu na spasení Hospodinovo.

³⁹ Jáť pak pravím vám: Abyste neodpírali zlému. Ale udeří-li tě kdo v pravé líce tvé, nasaď jemu i druhého.

¹⁷ Nebuďte opatrní sami u sebe. Žádnému zlého za zlé neodplacujte, opatrujíce dobré přede všemi lidmi, ¹⁸ Jestliže jest možné, pokudž na vás jest, se všemi lidmi pokoj majíce, ¹⁹ Ne sami sebe mstíce, nejmilejší, ale dejte místo hněvu; nebo psáno jest: Mně pomsta, já odplatím, praví Pán.

¹⁵ Vizte, aby někdo zlého za zlé neodplacoval, ale vždycky účinnosti dokazujte, i k sobě vespolek i ke všechněm.

²³ Kterýžto, když mu zlořečili, nezlořečil zase; trpěv, nehrozil, ale poroučel křivdy tomu, jenž spravedlivě soudí.

⁹ Neodplacujíce zlého za zlé, ani zlořečenství za zlořečenství, ale raději dobrořečíce, vědouce, že jste k tomu povoláni, abyste požehnání dědičně obdrželi.

¹⁹ A protož i ti, kteříž trpí podle vůle Boží, jakožto věrnému Stvořiteli ať poroučejí duše své, dobře činíce.

¹⁰ Závaží rozdílná a míra rozdílná, obé to ohavností jest Hospodinu.

¹⁰ Váhu spravedlivou a efi spravedlivou i bát spravedlivý míti budete.

⁷ Kramářem jest, v jehož ruce jsou vážky falešné, rád utiskuje,

⁵ Říkajíce: Skoro-liž pomine novměsíce, abychom prodávali obilé, a sobota, abychom otevřeli obilnice, abychom ujímali efi, a přivětšovali váhy, a faleš provodili vážkami falešnými,

⁴ Cesty své, Hospodine, uveď mi v známost, a stezkám svým vyuč mne.

¹² Který jest člověk, ješto se bojí Hospodina, jehož vyučuje, kterou by cestu vyvoliti měl?

²³ Krokové člověka spravedlivého od Hospodina spravováni bývají, a cestu jeho libuje.

⁸ Moudrost opatrného jest, aby rozuměl cestě své, bláznovství pak bláznů ke lsti.

⁹ Srdce člověka přemýšlí o cestě své, ale Hospodin spravuje kroky jeho.

⁶ A na národ ošemetný pošli jej, a o lidu hněvu mého přikáži jemu, aby směle bral kořisti, a loupil bez milosti, a položil jej v pošlapání jako bláto na ulicích. ⁷ Ale on ne tak se bude domnívati, ani srdce jeho tak mysliti bude; nebo srdce jeho jest hubiti a pléniti národy mnohé.

²³ Vím, Hospodine, že není v moci člověka cesta jeho, aniž jest v moci muže toho, kterýž chodí, aby spravoval krok svůj.

²³ Ale pozdvihls se proti Pánu nebes; nebo nádobí domu jeho přinesli před tebe, a ty i knížata tvá, ženy tvé i ženiny tvé pili jste víno z něho. Nadto bohy stříbrné a zlaté, měděné, železné, dřevěné a kamenné, kteříž nevidí, ani slyší, aniž co vědí, chválil jsi, Boha pak, v jehož ruce jest dýchání tvé i všecky cesty tvé, neoslavoval jsi.

²⁸ Nebo jím živi jsme, a hýbeme se, i trváme, jakož i někteří z vašich poetů pověděli: Že i rodina jeho jsme.

¹⁵ Kdyby člověk přestoupil přestoupením, a zhřešil by z poblouzení, ujímaje věcí posvěcených Hospodinu: tedy přinese obět za vinu svou Hospodinu, skopce bez poškvrny z drobného dobytka, podlé ceny tvé, nejníž za dva loty stříbra, vedlé lotu svatyně, za vinu.

¹⁰ Žádný cizí nebude jísti z věcí posvěcených, ani podruh kněžský, ani nájemník nebude jísti věcí posvěcených. ¹¹ Koupil-li by kněz člověka za své peníze, ten jísti bude z věcí těch, též v domě jeho zplozený; ti budou jísti z pokrmu jeho. ¹² Ale dcera knězova, kteráž by se vdala za muže z jiného pokolení, ta z obětí vzhůru pozdvižených, totiž věcí svatých, nebude jísti. ¹³ Kdyby pak dcera knězova ovdověla, aneb zahnána byla od muže, nemající plodu, a navrátila by se do domu otce svého: tak jako v dětinství svém chléb otce svého jísti bude, cizí pak žádný nebude jísti z něho. ¹⁴ Jedl-li by pak kdo z nedopatření věci posvěcené, pátý díl nad to přidá knězi, a nahradí jemu tu věc posvěcenou, ¹⁵ Aby nepoškvrňovali věcí svatých, kteréž by synové Izraelští obětovali Hospodinu,

⁹ Jestliže by pak kdo hovado z těch, kteréž se obětují Hospodinu, slíbil, každé, kteréž dá z nich Hospodinu, svaté bude. ¹⁰ Nesmění ho, aniž dá jiného za ně, lepšího za horší, aneb horšího za lepší. Jestliže by pak jakýmkoli způsobem je směnil, hovado za hovado, tedy ono i toto, kteréž za ně dáno, svaté bude.

³⁰ Všickni také desátkové země, buď z semene země, aneb z ovoce stromů, Hospodinovi budou; nebo posvěceni jsou Hospodinu. ³¹ Bude-li kdo chtíti vyplatiti desátky své, pátý díl jejich přidá nad ně.

² Mluvil také Mojžíš knížatům pokolení synů Izraelských, řka: Totoť jest, což přikázal Hospodin: ³ Jestliže by muž slib aneb přísahu učinil Hospodinu, závazkem zavazuje duši svou, nezruší slova svého; podlé všeho, což vyšlo z úst jeho, učiní. ⁴ Když by pak osoba ženského pohlaví učinila slib Hospodinu, a závazkem zavázala se v domě otce svého v mladosti své, ⁵ A slyše otec její slib a závazek její, jímž zavázala duši svou, mlčel by k tomu: tedy stálí budou všickni slibové její, i každý závazek, jímž zavázala se, stálý bude. ⁶ Jestliže by pak to zrušil otec její toho dne, když slyšel všecky ty sliby a závazky její, jimiž zavázala duši svou, nebudouť stálí; a Hospodin odpustí jí, nebo otec její to zrušil. ⁷ Pakli by vdaná byla za muže, a měla by slib na sobě, aneb pronesla by ústy svými něco, čímž by se zavázala, ⁸ A slyše muž její, nic by jí neřekl toho dne, kteréhož slyšel: stálí budou slibové její, i závazkové, jimiž zavázala duši svou, stálí budou. ⁹ Jestliže by pak muž její toho dne, jakž uslyšel, odepřel tomu, a zrušil slib, kterýž na sobě měla, aneb něco rty svými pronesla, čímž by se zavázala, také odpustí jí Hospodin. ¹⁰ Všeliký pak slib vdovy aneb ženy zahnané, jímž by se zavázala, stálý bude. ¹¹ Ale jestliže v domě muže svého slíbila, a závazkem zavázala se s přísahou, ¹² A slyše to muž její, mlčel k tomu a neodepřel: tedy stálí budou všickni slibové její, a všickni závazkové, jimiž se zavázala, stálí budou. ¹³ Pakli docela odepřel muž její toho dne, jakž uslyšel, všeliký slib, kterýž vyšel z úst jejích, a závazek, jímž zavázala se, nebude stálý; muž její zrušil to, a Hospodin jí odpustí. ¹⁴ Všelikého slibu a každého závazku s přísahou učiněného o trápení života jejího, muž její potvrdí jeho, a muž její zruší jej. ¹⁵ Pakli by muž její den po dni mlčel, tedy potvrdí všech slibů jejích, a všech závazků jejích, kteréž na sobě má; potvrdilť jest jich, nebo neodepřel jí v den ten, když to uslyšel. ¹⁶ Jestliže by pak slyše, potom teprv zrušiti to chtěl, tedy on ponese nepravost její. [ (Numbers 30:17) Ta jsou ustanovení, kteráž přikázal Hospodin Mojžíšovi, mezi mužem a ženou jeho, mezi otcem a dcerou jeho v mladosti její, dokudž jest v domě otce svého. ]

⁷ Ústa blázna k setření jemu, a rtové jeho osídlem duši jeho.

⁴ Když bys učinil slib Bohu, neprodlévej ho splniti, nebo nemá líbosti v blázních. Cožkoli slíbíš, splň. ⁵ Lépe jest, abys nesliboval, než abys slibě, neplnil. ⁶ Nedopouštěj ústům svým, aby k hříchu přivodila tělo tvé, aniž říkej před andělem, že to jest poblouzení. Proč máš hněvati Boha řečí svou, kterýž by na zkázu přivedl dílo rukou tvých?

⁸ Loupiti-liž má člověk Boha, že vy loupíte mne? A však říkáte: V čem tě loupíme? V desátcích a obětech. ⁹ Naprosto zlořečení jste, proto že mne loupíte, vy pokolení všecko. ¹⁰ Sneste všecky desátky do obilnice, aby byla potrava v domě mém, a zkuste mne nyní v tom, praví Hospodin zástupů, nezotvírám-liť vám průduchů nebeských, a nevyleji-li na vás požehnání, tak že neodoláte.

³³ Opět slyšeli jste, že řečeno jest od starých: Nebudeš křivě přisahati, ale splníš Pánu přísahy své.

⁹ Tedy odpovídaje David Rechabovi a Baanovi bratru jeho, synům Remmona Berotského, řekl jim: Živť jest Hospodin, kterýž vysvobodil duši mou ze všech úzkostí, ¹⁰ Kdyžť jsem toho, kterýž mi oznámil, řka: Aj, Saul zahynul, (ješto se jemu zdálo, že veselé noviny zvěstuje), vzal a zabil jsem ho v Sicelechu, jemuž se zdálo, že ho budu darovati za poselství: ¹¹ Čím pak více lidi bezbožné, kteříž zamordovali muže spravedlivého v domě jeho na ložci jeho? A nyní, zdaliž nebudu vyhledávati krve jeho z ruky vaší, a nevyhladím vás z země? ¹² I rozkázal David služebníkům, aby je zbili. I zutínali jim ruce i nohy jejich, a pověsili u rybníka při Hebronu. Hlavu pak Izbozetovu vzavše, pochovali v hrobě Abnerově v Hebronu.

³¹ Lid pak, kterýž v něm byl, vyvedl a dal jej pod pily a pod brány železné a pod sekery železné, a vehnal je do peci cihelné. A tak činil všechněm městům Ammonitským. Potom navrátil se David se vším lidem do Jeruzaléma.

⁵ Škodícího jazykem bližnímu svému tajně, tohoť vytnu; očí vysokých a mysli naduté nikoli nebudu moci trpěti.

⁸ Král sedě na soudné stolici, rozhání očima svýma všecko zlé.

²⁷ Nebýváť pak okovaným smykem mlácena vika, aniž kolem vozním po kmínu se vůkol jezdí; nebo holí vytlouká se vika, a kmín prutem. ²⁸ Pšenice mlácena bývá; však i té ne vždycky mlátiti bude, aniž ji potře kolem vozu svého, ani o zuby jeho rozdrobí.

⁷ I učinil Hospodin Bůh člověka z prachu země, a vdechl v chřípě jeho dchnutí života, i byl člověk v duši živou.

⁸ Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.

³⁰ Modřiny ran jsou lékařství při zlém, a bití vnitřnostem života.

¹⁵ Kteřížto ukazují dílo Zákona napsané na srdcích svých, když jim to osvědčuje svědomí jejich i myšlení, kteráž se vespolek obviňují, anebo také vymlouvají.)

² Ale odmítáme ukrývání neslušnosti, nechodíce v chytrosti, aniž se lstivě obírajíce s slovem Božím, ale zjevováním pravdy v příjemnost uvodíce sebe u každého svědomí lidského před obličejem Božím. ³ Pakliť zakryté jest evangelium naše, před těmi, kteříž hynou, zakryté jest. ⁴ V nichžto Bůh světa tohoto oslepil mysli, totiž v nevěrných, aby se jim nezasvítilo světlo evangelium slávy Kristovy, kterýž jest obraz Boží. ⁵ Neboť ne sami sebe kážeme, ale Krista Ježíše Pána, sami pak o sobě pravíme, že jsme služebníci vaši pro Ježíše. ⁶ Bůh zajisté, kterýž rozkázal, aby se z temností světlo zablesklo, tenť jest se osvítil v srdcích našich, k osvícení známosti slávy Boží v tváři Ježíše Krista.

¹² Živáť jest zajisté řeč Boží a mocná, a pronikavější nad všeliký meč na obě straně ostrý, a dosahujeť až do rozdělení i duše i ducha i kloubů i mozku v kostech, a rozeznává myšlení i mínění srdce. ¹³ A neníť žádného stvoření, kteréž by nebylo zjevné před obličejem jeho, nýbrž všecky věci jsou nahé a odkryté očima toho, o kterémž jest řeč naše.

¹⁹ A po tomť poznáváme, že z pravdy jsme, a před obličejem jeho spokojíme srdce svá. ²⁰ Nebo obviňovalo-liť by nás srdce naše, ovšemť Bůh, kterýž jest větší nežli srdce naše a zná všecko. ²¹ Nejmilejší, jestližeť by nás srdce naše neobviňovalo, smělou doufanlivost máme k Bohu.

⁷ Nebo jsi jej vystavil za příklad hojného požehnání až na věky, rozveselil jsi jej radostí oblíčeje svého.

⁷ Ke dnům krále více dnů přidej, ať jsou léta jeho od národu do pronárodu,

¹ Žalm Davidův. O milosrdenství a soudu zpívati budu, tobě, ó Hospodine, žalmy budu zpívati.

⁶ Milosrdenstvím a pravdou očištěna bývá nepravost, a v bázni Hospodinově uchází se zlého.

⁵ A upevněn bude milosrdenstvím trůn, a seděti bude na něm stále v stánku Davidovu ten, kterýž by soudil a vyhledával soudu a pospíchal k spravedlnosti.

³² Před člověkem šedivým povstaň, a cti osobu starého, a boj se Boha svého, nebo já jsem Hospodin.

³¹ Koruna ozdobná jsou šediny na cestě spravedlnosti se nalézající.

²³ Takto praví Hospodin: Nechlub se moudrý v moudrosti své, ani se chlub silný v síle své, aniž se chlub bohatý v bohatství svém. ²⁴ Ale v tom nechť se chlubí, kdo se chlubí, že rozumí a zná mne, že já jsem Hospodin, kterýž činím milosrdenství, soud i spravedlnost na zemi; nebo v těch věcech líbost mám, dí Hospodin.

¹⁴ Píši vám, dítky, že jste poznali Otce. Psal jsem vám, otcové, že jste poznali toho, kterýž jest od počátku. Psal jsem vám, mládenci, že silní jste, a slovo Boží v vás zůstává, a že jste zvítězili nad zlým.

²⁵ Ubí posměvače, ať se hlupec dovtípí; a potresci rozumného, ať porozumí umění.

⁹ A protož tím způsobem očištěna bude nepravost Jákobova, a toť bude veliký užitek, že odejme hřích jeho, když rozmece všecko kamení oltáře jako kamení vápenné rozsypané, neostojí hájové, ani sluneční obrazové;

⁵ On pak raněn jest pro přestoupení naše, potřín pro nepravosti naše; kázeň pokoje našeho na něj vzložena, a zsinalostí jeho lékařství nám způsobeno.

¹⁰ A onino zajisté po nemnohé dny, jakž se jim vidělo, trestali, ale tento v věcech přeužitečných, totiž k tomu, abychom došli účastnosti svatosti jeho.