Psalms 36:11 Cross References - BKR

¹¹ Rozprostři milosrdenství své na ty, kteříž tebe znají, a spravedlnost tvou na upřímé srdcem.

¹¹ Aj, hle moc jeho v bedrách jeho, a síla jeho v pupku břicha jeho. ¹² Jak chce, ohání ocasem svým, ačkoli jest jako cedr; žily lůna jeho jako ratolesti jsou spletené.

² Z pychu bezbožník protivenství činí chudému. Ó by jati byli v zlých radách, kteréž vymýšlejí.

³ Lež mluví jeden každý s bližním svým, rty úlisnými z srdce dvojitého řeči vynášejí. ⁴ Ó by vyplénil Hospodin všeliké rty úlisné, a jazyk velikomluvný, ⁵ Kteříž říkají: Jazykem svým přemůžeme, mámeť ústa svá s sebou, kdo jest pánem naším?

⁸ Představuji Hospodina před oblíčej svůj vždycky, a kdyžť jest mi po pravici, nikoli se nepohnu.

⁸ Ostříhej mne jako zřítelnice oka, v stínu křídel svých skrej mne, ⁹ Od tváři bezbožných těch, kteříž mne hubí, od nepřátel mých úhlavních obkličujících mne, ¹⁰ Kteříž tukem svým zarostli, mluví pyšně ústy svými. ¹¹ Jižť i kroky naše předstihají, oči své obrácené mají, aby nás porazili na zem. ¹² Každý z nich podoben jest lvu žádostivému loupeže, a lvíčeti sedícímu v skrýši. ¹³ Povstaniž, Hospodine, předejdi tváři jeho, sehni jej, a vytrhni duši mou od bezbožníka mečem svým, ¹⁴ Rukou svou od lidí, ó Hospodine, od lidí světských, jichžto oddíl jest v tomto životě, a jejichž břicho ty z špižírny své naplňuješ. Čímž i synové jejich nasyceni bývají, a ostatků zanechávají maličkým svým.

⁷ Nebo jsi jej vystavil za příklad hojného požehnání až na věky, rozveselil jsi jej radostí oblíčeje svého. ⁸ A poněvadž král doufá v Hospodina, a v milosrdenství Nejvyššího, nepohneť se.

⁶ Vždy předce měj se k Bohu mlčelivě, duše má, nebo od něho jest očekávání mé.

⁵¹ Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji.

⁶⁹ Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých.

⁸⁵ Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého.

¹²² Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.

³ Smiluj se nad námi, Hospodine, smiluj se nad námi, neboť jsme již příliš potupou nasyceni. ⁴ Jižť jest příliš nasycena duše naše posmíšky bezbožných, a potupou pyšných.

¹ Píseň stupňů. Ti, kteříž doufají v Hospodina, podobni jsou k hoře Sionu, kteráž se nepohybuje, ale na věky zůstává. ² Okolo Jeruzaléma jsou hory, Hospodin jest vůkol lidu svého, od tohoto času až na věky. ³ Neboť nebude státi sceptrum bezbožníků nad losem spravedlivých, aby nevztáhli spravedliví k nepravosti rukou svých.

²³ Ale dám jej do ruky těch, jenž tě ssužují, kteříž říkali duši tvé: Sehni se, ať přes tě přejdeme, jimž jsi podkládala jako zemi hřbet svůj, a jako ulici přecházejícím.

³⁷

³⁵ A protož kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Zdali zarmoucení, aneb úzkost, nebo protivenství? Zdali hlad, čili nahota? Zdali nebezpečenství, čili meč? ³⁶ Jakož psáno jest: Pro tebe mrtveni býváme celý den, jmíni jsme jako ovce oddané k zabití. ³⁷ Ale v tom ve všem udatně vítězíme, skrze toho, kterýž nás zamiloval. ³⁸ Jist jsem zajisté, že ani smrt, ani život, ani andělé, ani knížatstvo, ani mocnosti, ani nastávající věci, ani budoucí, ³⁹ Ani vysokost, ani hlubokost, ani kterékoli jiné stvoření, nebude moci nás odloučiti od lásky Boží, kteráž jest v Kristu Ježíši, Pánu našem.