Bible verses about "morning prayer" | BKR

¹ Přednímu zpěváku na nechilot, žalm Davidův. ² Slova má slyš, Hospodine, porozuměj tužebnému úpění mému. ³ Pozoruj hlasu volání mého, králi můj a Bože můj; nebo se tobě modlím. ⁴ Hospodine, v jitře vyslyšíš hlas můj, v jitře předložím tobě žádost, a šetřiti budu. ⁵ Nebo ty, ó Bože silný, neoblibuješ bezbožnosti, nemá místa u tebe nešlechetník. ⁶ Neostojí blázniví před očima tvýma, v nenávisti máš všecky činitele nepravosti. ⁷ Zatratíš mluvící lež. Člověka ukrutného a lstivého v ohavnosti má Hospodin. ⁸ Já pak ve množství milosrdenství tvého vejdu do domu tvého, klaněti se budu k svatému chrámu tvému v bázni tvé. ⁹ Hospodine, proveď mne v spravedlnosti své, pro ty, jenž mne střehou; spravuj přede mnou cestu svou. ¹⁰ Neboť není v ústech jejich žádné upřímnosti, vnitřnosti jejich plné nešlechetnosti, hrob otevřený hrdlo jejich, jazykem svým lahodně mluví. ¹¹ Zkaz je, ó Bože, nechať padnou od rad svých; pro množství nešlechetností jejich rozptyl je, poněvadž odporní jsou tobě. ¹² A ať se všickni v tě doufající radují, na věky ať plésají, když je zastírati budeš; ať se v tobě veselí, kteřížkoli milují jméno tvé. [ (Psalms 5:13) Nebo ty, Hospodine, požehnáš spravedlivému, a jako štítem přívětivostí svou vůkol zastřeš jej. ]

⁷ Zatratíš mluvící lež. Člověka ukrutného a lstivého v ohavnosti má Hospodin.

¹ Byl muž v zemi Uz, jménem Job, a muž ten byl sprostný a upřímý, boje se Boha, a vystříhaje se zlého. ² Kterémuž se narodilo sedm synů a tři dcery. ³ A měl dobytka sedm tisíc ovec, tři tisíce velbloudů, pět set spřežení volů, a pět set oslic, a čeledi služebné velmi mnoho, a byl muž ten vznešenější nade všecky lidi východní. ⁴ I scházívali se synové jeho, a strojívali hody po domích, každý ve dni svém. Posílávali také, a zvávali své tři sestry, aby jedly a pily s nimi. ⁵ A když vypořádali dny hodů, posílával Job, a posvěcoval jich, a vstávaje ráno, obětoval zápaly podlé počtu všech jich. Nebo říkával Job: Snad zhřešili synové moji, aneb zlořečili Bohu v srdci svém. Tak činíval Job po všecky ty dny. ⁶ Jednoho pak dne, když přišli synové Boží, aby se postavili před Hospodinem, přišel také i Satan mezi ně. ⁷ Tedy řekl Hospodin Satanovi: Odkud jdeš? I odpověděl Satan Hospodinu, řka: Procházel jsem zemi, a obcházel jsem ji. ⁸ I řekl Hospodin Satanovi: Spatřil-lis služebníka mého Joba, že není jemu rovného na zemi, a že jest muž sprostný a upřímý, bojící se Boha a varující se zlého. ⁹ A odpovídaje Satan Hospodinu, řekl: Zdaliž se Job darmo bojí Boha? ¹⁰ Zdaž jsi ty ho neohradil i domu jeho a všeho, což má, se všech stran? Dílu rukou jeho požehnal jsi, a dobytek jeho rozmnožil se na zemi. ¹¹ Ale vztáhni nyní ruku svou, a dotkni se všeho, což má, nebude-liť zlořečiti v oči. ¹² Tedy řekl Hospodin Satanovi: Aj, cožkoli má, v moci tvé buď, toliko na něj nevztahuj ruky své. I vyšel Satan od tváři Hospodinovy. ¹³ Jednoho pak dne synové a dcery jeho jedli, a pili víno v domě bratra svého prvorozeného. ¹⁴ I přišel posel k Jobovi, a řekl: Když volové orali, a oslice se pásly podlé nich, ¹⁵ Vpád učinivše Sabejští, zajali je, a služebníky zbili ostrostí meče, a utekl jsem toliko já sám, abych oznámil tobě. ¹⁶ A když on ještě mluvil, přišed druhý, řekl: Oheň Boží spadl s nebe, a rozpáliv se na dobytek i na služebníky, sehltil je, já pak utekl jsem toliko sám, abych oznámil tobě. ¹⁷ A když ten ještě mluvil, jiný přišed, řekl: Kaldejští sšikovavše tři houfy, připadli na velbloudy, a zajali je, a služebníky zbili ostrostí meče, a utekl jsem toliko já sám, abych oznámil tobě. ¹⁸ A když ten ještě mluvil, jiný přišel a řekl: Synové tvoji a dcery tvé jedli, a pili víno v domě bratra svého prvorozeného. ¹⁹ A aj, vítr veliký strhl se z té strany od pouště, a udeřil na čtyři úhly domu, tak že se obořil na děti, i zemřeli, a utekl jsem toliko já sám, abych oznámil tobě. ²⁰ Tedy Job vstav, roztrhl roucho své, a oholil hlavu svou, a padna na zem, poklonu učinil. ²¹ A řekl: Nahý jsem vyšel z života matky své, nahý se také zase tam navrátím. Hospodin dal, Hospodin též odjal. Buď požehnáno jméno Hospodinovo. ²² V tom ve všem nezhřešil Job, a nepřivlastnil Bohu nic nemoudrého.

¹ Přednímu z kantorů, žalm Davidův, ² Když k němu přišel Nátan prorok, po jeho vjití k Betsabé. ³ Smiluj se nade mnou, Bože, podlé milosrdenství svého, podlé množství slitování svých shlaď přestoupení má. ⁴ Dokonale obmej mne od nepravosti mé, a od hříchu mého očisť mne. ⁵ Nebo já znám přestoupení svá, a hřích můj přede mnou jest ustavičně. ⁶ Tobě, tobě samému, zhřešil jsem, a zlého se před očima tvýma dopustil, abys spravedlivý zůstal v řečech svých, a bez úhony v soudech svých. ⁷ Aj, v nepravosti zplozen jsem, a v hříchu počala mne matka má. ⁸ Aj, ty libuješ pravdu u vnitřnostech, nadto skrytou moudrost zjevil jsi mi. ⁹ Vyčisť mne yzopem, a očištěn budu, umej mne, a nad sníh bělejší budu. ¹⁰ Dej mi slyšeti radost a potěšení, tak ať zpléší kosti mé, kteréž jsi potřel. ¹¹ Odvrať tvář svou přísnou od hříšností mých, a vymaž všecky nepravosti mé. ¹² Srdce čisté stvoř mi, ó Bože, a ducha přímého obnov u vnitřnostech mých. ¹³ Nezamítej mne od tváři své, a Ducha svatého svého neodjímej ode mne. ¹⁴ Navrať mi radost spasení svého, a duchem dobrovolným utvrď mne. ¹⁵ I budu vyučovati přestupníky cestám tvým, aby hříšníci k tobě se obraceli. ¹⁶ Vytrhni mne z pomsty pro vylití krve, ó Bože, Bože spasiteli můj, a budeť s veselím prozpěvovati jazyk můj o spravedlnosti tvé. ¹⁷ Pane, rty mé otevři, i budou ústa má zvěstovati chválu tvou. ¹⁸ Nebo neoblíbil bys oběti, bychť ji i dal, aniž bys zápalu přijal. ¹⁹ Oběti Boží duch skroušený; srdcem skroušeným a potřebným, Bože, nezhrzíš. [ (Psalms 51:20) Dobrotivě nakládej z milosti své s Sionem, vzdělej zdi Jeruzalémské. ] [ (Psalms 51:21) A tehdáž sobě zalíbíš oběti spravedlnosti, zápaly a pálení celých obětí, tehdážť voly na oltáři tvém obětovati budou. ]

³⁰ Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.

³⁵ Buďtež bedra vaše přepásaná, a svíce hořící.

²⁹ A Ježíš odpověděl jemu, že první ze všech přikázání jest: Slyš, Izraeli, Pán Bůh náš Pán jeden jest.

⁷⁹ Aby se ukázal sedícím v temnostech a v stínu smrti, k spravení noh našich na cestu pokoje.

¹ Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. ² Země pak byla nesličná a pustá, a tma byla nad propastí, a Duch Boží vznášel se nad vodami. ³ I řekl Bůh: Buď světlo! I bylo světlo. ⁴ A viděl Bůh světlo, že bylo dobré; i oddělil Bůh světlo od tmy. ⁵ A nazval Bůh světlo dnem, a tmu nazval nocí. I byl večer a bylo jitro, den první. ⁶ Řekl také Bůh: Buď obloha u prostřed vod, a děl vody od vod! ⁷ I učinil Bůh tu oblohu, a oddělil vody, kteréž jsou pod oblohou, od vod, kteréž jsou nad oblohou. A stalo se tak. ⁸ I nazval Bůh oblohu nebem. I byl večer a bylo jitro, den druhý. ⁹ Řekl také Bůh: Shromažďte se vody, kteréž jsou pod nebem, v místo jedno, a ukaž se místo suché! A stalo se tak. ¹⁰ I nazval Bůh místo suché zemí, shromáždění pak vod nazval mořem. A viděl Bůh, že to bylo dobré. ¹¹ Potom řekl Bůh: Zploď země trávu, a bylinu vydávající símě, a strom plodný, nesoucí ovoce podlé pokolení svého, v němž by bylo símě jeho na zemi. A stalo se tak. ¹² Nebo země vydala trávu, a bylinu nesoucí semeno podlé pokolení svého, i strom přinášející ovoce, v němž bylo símě jeho, podlé pokolení jeho. A viděl Bůh, že to bylo dobré. ¹³ I byl večer a bylo jitro, den třetí. ¹⁴ Opět řekl Bůh: Buďte světla na obloze nebeské, aby oddělovala den od noci, a byla na znamení a rozměření časů, dnů a let. ¹⁵ A aby svítila na obloze nebeské, a osvěcovala zemi. A stalo se tak. ¹⁶ I učinil Bůh dvě světla veliká, světlo větší, aby správu drželo nade dnem, a světlo menší, aby správu drželo nad nocí; též i hvězdy. ¹⁷ A postavil je Bůh na obloze nebeské, aby osvěcovala zemi; ¹⁸ A aby správu držela nade dnem a nocí, a oddělovala světlo od tmy. A viděl Bůh, že to bylo dobré. ¹⁹ I byl večer a bylo jitro, den čtvrtý. ²⁰ Řekl ještě Bůh: Vydejte vody hmyz duše živé v hojnosti, a ²¹ I stvořil Bůh velryby veliké a všelijakou duši živou, hýbající se, kteroužto v hojnosti vydaly vody podlé pokolení jejich, a všeliké ptactvo křídla mající, podlé pokolení jeho. A viděl Bůh, že to bylo dobré. ²² I požehnal jim Bůh, řka: Ploďtež se a množte se, a naplňte vody mořské; též ptactvo ať se rozmnožuje na zemi! ²³ I byl večer a bylo jitro, den pátý. ²⁴ Řekl též Bůh: Vydej země duši živou, jednu každou podlé pokolení jejího, hovada a zeměplazy, i zvěř zemskou, podlé pokolení jejího. A stalo se tak. ²⁵ I učinil Bůh zvěř zemskou podlé pokolení jejího, též hovada vedlé pokolení jejich, i všeliký zeměplaz podlé pokolení jeho. A viděl Bůh, že bylo dobré. ²⁶ Řekl opět Bůh: Učiňme člověka k obrazu našemu, podlé podobenství našeho, a ať panují nad rybami mořskými, a nad ptactvem nebeským, i nad hovady, a nade vší zemí, i nad všelikým zeměplazem hýbajícím se na zemi. ²⁷ I stvořil Bůh člověka k obrazu svému, k obrazu Božímu stvořil jej, muže a ženu stvořil je. ²⁸ A požehnal jim Bůh, a řekl jim Bůh: Ploďtež se a rozmnožujte se, a naplňte zemi, a podmaňte ji, a panujte nad rybami mořskými, a nad ptactvem nebeským, i nad všelikým živočichem hýbajícím se na zemi. ²⁹ Řekl ještě Bůh: Aj, dal jsem vám všelikou bylinu, vydávající símě, kteráž jest na tváři vší země, a všeliké stromoví, (na němž jest ovoce stromu), nesoucí símě; to bude vám za pokrm. ³⁰ Všechněm pak živočichům zemským, i všemu ptactvu nebeskému, a všemu tomu, což se hýbe na zemi, v čemž jest duše živá, všelikou bylinu zelenou dal jsem ku pokrmu. I stalo se tak. ³¹ A viděl Bůh vše, což učinil, a aj, bylo velmi dobré. I byl večer a bylo jitro, den šestý.

¹² Zdaž jsi kdy za dnů svých rozkázal jitru? Ukázal-lis záři jitřní místo její,

¹⁴ I od zúmyslných zdržuj služebníka svého, aby nade mnou nepanovali, a tehdyť dokonalý budu, a očištěný od přestoupení velikého. [ (Psalms 19:15) Ó ať jsou slova úst mých tobě příjemná, i přemyšlování srdce mého před tebou, Hospodine skálo má, a vykupiteli můj. ]

⁵ Nebudeš se báti přístrachu nočního, ani střely létající ve dne. ⁶ Ani nakažení morního, vlekoucího se v mrákotě, ani povětří morního, v polední čas hubícího. ⁷ Padne jich po boku tvém tisíc, a deset tisíců po pravici tvé, ale k tobě se to nepřiblíží.

⁸ Hotovo jest srdce mé, Bože, hotovo jest srdce mé, zpívati a oslavovati tě budu.

¹⁷ Já milující mne miluji, a kteříž mne pilně hledají, nalézají mne.

¹⁰⁵ Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé.

¹ Žalm Davidův, když byl na poušti Judské. ² Bože, Bůh silný můj ty jsi, tebeť hned v jitře hledám, tebe žízní duše má, po tobě touží tělo mé, v zemi žíznivé a vyprahlé, v níž není vody, ³ Abych tě v svatyni tvé spatřoval, a viděl sílu tvou a slávu tvou, ⁴ (Neboť jest lepší milosrdenství tvé,nežli život), aby tě chválili rtové moji, ⁵ A tak abych tobě dobrořečil, pokudž jsem živ, a ve jménu tvém pozdvihoval rukou svých. ⁶ Jako tukem a sádlem sytila by se tu duše má, a s radostným rtů prozpěvováním chválila by tě ústa má. ⁷ Jistě žeť na tě pamětliv jsem i na ložci svém, každého bdění nočního přemýšlím o tobě. ⁸ Nebo jsi mi býval ku pomoci, protož v stínu křídel tvých prozpěvovati budu. ⁹ Přilnula duše má k tobě, pravice tvá zdržuje mne. ¹⁰ Pročež ti, kteříž hledají pádu duše mé, sami vejdou do největší hlubokosti země. ¹¹ Zabijí každého z nich ostrostí meče, i budou liškám za podíl. [ (Psalms 63:12) Král pak veseliti se bude v Bohu, i každý, kdož skrze něho přisahá, chlubiti se bude; nebo ústa mluvících lež zacpána budou. ]

³⁵ A přede dnem velmi ráno vstav Ježíš, vyšel, a šel na pusté místo, a tam se modlil.

³ Pozoruj hlasu volání mého, králi můj a Bože můj; nebo se tobě modlím.

¹⁴ Nasyť nás hned v jitře svým milosrdenstvím, tak abychom prozpěvovati, a veseliti se mohli po všecky dny naše.