Bible verses about "science" | BKR

¹ Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.

⁷ Ontě roztáhl půlnoční stranu nad prázdnem, zavěsil zemi na ničemž.

¹⁵ Hloupý věří každému slovu, ale opatrný šetří kroku svého.

²² Ten, kterýž sedí nad okršlkem země, jejížto obyvatelé jako kobylky, kterýž rozprostřel jako kortýnu nebesa, a roztáhl je jako stánek k přebývání,

¹³ A přiložil jsem mysl svou k tomu, jak bych vyhledati a vystihnouti mohl rozumností svou všecko to, což se děje pod nebem. (Takové bídné zaměstknání dal Bůh synům lidským, aby se jím bědovali.) ¹⁴ Viděl jsem všecky skutky, dějící se pod sluncem, a aj, všecko jest marnost a trápení ducha. ¹⁵ Což křivého jest, nemůže se zpřímiti, a nedostatkové nemohou sečteni býti. ¹⁶ Protož tak jsem myslil v srdci svém, řka: Aj, já zvelebil jsem a rozšířil moudrost nade všecky, kteříž byli přede mnou v Jeruzalémě, a srdce mé dosáhlo množství moudrosti a umění. ¹⁷ I přiložil jsem mysl svou, abych poznal moudrost a umění, nemoudrost i bláznovství, ale shledal jsem, že i to jest trápení ducha.

⁶ Jde ku poledni, a obrací se na půlnoci, sem i tam se toče, chodí vítr, a okolky svými navracuje se vítr. ⁷ Všecky řeky jdou do moře, a však se moře nepřeplňuje; do místa, do něhož tekou řeky, navracují se, aby zase odtud vycházely.

²⁰ Nebo neviditelné věci jeho mohou vidíny býti, když z skutků při stvoření světa stalých rozumem pochopeny bývají, totiž ta jeho věčná moc a Božství, tak aby již byli bez výmluvy,

⁴ Nebo všeliký dům ustaven bývá od někoho, ten pak, kdož všecky tyto věci ustavěl, Bůh jest.

⁵ Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.

¹² Kdo změřil hrstí svou vody, a nebesa pídí rozměřil? A kdo změřil měrou prach země, a zvážil na váze hory, a pahrbky na závaží?

¹⁷ A on jest přede vším a všecko jím stojí.

⁴ Kdes byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, jestliže máš rozum. ⁵ Kdo rozměřil ji, víš-li? Aneb kdo vztáhl pravidlo na ni? ⁶ Na čem podstavkové její upevněni jsou? Aneb kdo založil úhelný kámen její, ⁷ Když prozpěvovaly spolu hvězdy jitřní, a plésali všickni synové Boží? ⁸ Aneb kdo zavřel jako dveřmi moře, když vyšlo z života, a zjevilo se? ⁹ Když jsem mu položil oblak za oděv, a mrákotu místo plének jeho, ¹⁰ Když jsem jemu uložil úsudek svůj, přistaviv závory a dvéře, ¹¹ I řekl jsem: Až potud vycházeti budeš, a dále nic, tu, pravím, skládati budeš dutí vlnobití svého. ¹² Zdaž jsi kdy za dnů svých rozkázal jitru? Ukázal-lis záři jitřní místo její, ¹³ Aby uchvacovala kraje země, a bezbožní aby z ní vymítáni byli? ¹⁴ Tak aby proměnu přijímala jako vosk pečetní, oni pak aby nedlouho stáli jako roucho, ¹⁵ A aby bezbožným zbraňováno bylo světla jejich, a rámě vyvýšené zlámáno bylo? ¹⁶ Přišel-lis až k hlubinám mořským? A u vnitřnosti propasti chodil-lis? ¹⁷ Jsou-li tobě zjeveny brány smrti? A brány stínu smrti viděl-lis? ¹⁸ Shlédl-lis širokosti země? Oznam, jestliže ji znáš všecku. ¹⁹ Která jest cesta k obydlí světla, a které místo temností, ²⁰ Že bys je pojal v meze jeho, poněvadž bys srozumíval stezkám domu jeho? ²¹ Věděl-lis tehdáž, že jsi měl se naroditi, a počet dnů tvých jak veliký býti má? ²² Přišel-lis až ku pokladům sněhu? A poklady krupobití viděl-lis, ²³ Kteréž chovám k času ssoužení, ke dni bitvy a boje? ²⁴ Kterými se cestami rozděluje světlo, kteréž rozhání východní vítr po zemi? ²⁵ Kdo rozdělil povodní tok, a cestu blýskání hromovému, ²⁶ Tak aby pršel déšť i na tu zemi, kdež není lidí, na poušť, kdež není člověka, ²⁷ Aby zapájel místa planá a pustá, a k zrůstu přivodil trávu mladistvou? ²⁸ Má-liž déšť otce? A kdo plodí krůpěje rosy? ²⁹ Z čího života vychází mráz? A jíní nebeské kdo plodí? ³⁰ Až i vody jako v kámen se proměňují, a svrchek propasti zamrzá.

² Veliké skutky Hospodinovy, a patrné všechněm, kteříž v nich líbost mají;