Vulgate(i)
2 sitivit anima mea Deum fortem viventem quando veniam et parebo ante faciem tuam
3 fuerunt mihi lacrimae meae panis per diem ac noctem cum diceretur mihi tota die ubi est Deus tuus
4 horum recordatus sum et effudi in me animam meam quia veniam ad umbraculum tacebo usque ad domum Dei in voce laudis et confessionis multitudinis festa celebrantis
Psalms 42:2-4
RST(i)
2 (41:3) Жаждет душа моя к Богу крепкому, живому: когда приду и явлюсь пред лице Божие!
3 (41:4) Слезы мои были для меня хлебом день и ночь, когда говорили мне всякий день: „где Бог твой?"
4 (41:5) Вспоминая об этом, изливаю душу мою, потому что я ходил в многолюдстве, вступал с ними в дом Божий со гласом радости и славословия празднующего сонма.