Job 20:5 Cross References - BKR

⁵ Plésání bezbožných krátké jest, a veselí pokrytce jen na chvílku?

⁹ Řekl nepřítel: Honiti budu, dohoním se, budu děliti loupeže, nasytí se jimi duše má, vytrhnu meč svůj, zahladí je ruka má. ¹⁰ Povanul jsi větrem svým, i přikrylo je moře; pohlceni jsou jako olovo v prudkých vodách.

²¹ Tedy javše ho Filistinští, vyloupili mu oči, a dovedše ho do Gázy, svázali jej dvěma řetězy železnými. A mlel v domě vězňů. ²² Potom počaly mu vlasy na hlavě odrostati po oholení. ²³ Knížata pak Filistinská shromáždili se, aby obětovali obět velikou bohu svému Dágonovi a aby se veselili; nebo řekli: Dalť jest bůh náš v ruce naše Samsona nepřítele našeho. ²⁴ A když uzřel jej lid, chválili boha svého; nebo pravili: Dalť jest bůh náš v ruce naše nepřítele našeho a zhoubce země naší, kterýž mnohé z našich zmordoval. ²⁵ I stalo, když se rozveselilo srdce jejich, že řekli: Zavolejte Samsona, aby kratochvílil před námi. Tedy povolali Samsona z domu vězňů, aby hral před nimi; i postavili ho mezi sloupy. ²⁶ Nebo řekl Samson pacholeti, kteréž ho za ruku vodilo: Přiveď mne, ať mohu omakati sloupy, na nichž dům stojí, a zpodepříti se na ně. ²⁷ Dům pak plný byl mužů a žen, a byla tam všecka knížata Filistinská, ano i na vrchu okolo tří tisíc mužů a žen, kteříž dívali se, když Samson hral. ²⁸ I volal Samson k Hospodinu, a řekl: Panovníče Hospodine, prosím, rozpomeň se na mne, a posilni mne, žádám, toliko aspoň jednou, ó Bože, abych se jednou pomstíti mohl za své obě oči nad Filistinskými. ²⁹ Objav tedy Samson oba sloupy prostřední, na nichž dům ten stál, zpolehl na ně, na jeden pravou a na druhý levou rukou svou. ³⁰ Potom řekl Samson: Nechť umře život můj s Filistinskými. A nalehl silně, i padl dům na knížata a na všecken lid, kterýž byl v něm; i bylo mrtvých, kteréž pobil on umíraje, více než těch, kteréž pobil, živ jsa.

¹¹ I vypravoval jim Aman o slávě bohatství svého, i o množství synů svých, i o všem, čímž ho zvelebil král, a jak ho vyvýšil nad knížata i služebníky královské. ¹² A doložil Aman: Nadto nepozvala Ester královna s králem na hody, kteréž byla připravila jen mne, a ještě i k zejtří pozván jsem od ní s králem.

¹⁰ Tedy oběsili Amana na té šibenici, kterouž byl připravil Mardocheovi. A tak prchlivost královská ukojila se.

³ Jáť jsem viděl blázna, an se vkořenil, ale hned jsem zle tušil příbytku jeho, řka:

¹² Nýbrž ještě za zelena, dříve než vytrháno bývá, ano prvé než jaká jiná tráva, usychá. ¹³ Tak stezky všech zapomínajících se na Boha silného, tak, pravím, naděje pokrytce zahyne.

¹⁹ Tožť ta radost života jeho, a z země jiný vykvetá.

²⁹ Avšak nezbohatneť, aniž stane moc jeho, aniž se rozšíří na zemi dokonalost takových. ³⁰ Nevyjde z temností, mladistvou ratolest jeho usuší plamen, a tak zahyne od ducha úst svých. ³¹ Ale nevěří, že v marnosti jest ten, jenž bloudí, a že marnost bude směna jeho. ³² Před časem svým vyťat bude, a ratolest jeho nebude se zelenati. ³³ Zmaří, jako vinný kmen nezralý hrozen svůj, a svrže květ svůj jako oliva. ³⁴ Nebo shromáždění pokrytce spustne, a oheň spálí stany oslepených dary.

⁵ Anobrž světlo bezbožných uhašeno bude, aniž se blyštěti bude jiskra ohně jejich. ⁶ Světlo se zatmí v stánku jeho, a lucerna jeho v něm zhasne.

⁸ Nebo jaká jest naděje pokrytce, by pak lakoměl, když Bůh vytrhne duši jeho?

¹³ Ten má podíl člověk bezbožný u Boha silného, a to dědictví ukrutníci od Všemohoucího přijímají: ¹⁴ Rozmnoží-li se synové jeho, rozmnoží se pod meč, a rodina jeho nenasytí se chlebem. ¹⁵ Pozůstalí po něm v smrti pohřbeni budou, a vdovy jeho nebudou ho plakati. ¹⁶ Nashromáždí-li jako prachu stříbra, a jako bláta najedná-li šatů: ¹⁷ Co najedná, to spravedlivý obleče, a stříbro nevinný rozdělí. ¹⁸ Vystaví-li jako Arktura dům svůj, bude však jako bouda, kterouž udělal strážný. ¹⁹ Bohatý když umře, nebude pochován; pohledí někdo, anť ho není. ²⁰ Postihnou jej hrůzy jako vody, v noci kradmo zachvátí ho vicher. ²¹ Pochytí jej východní vítr, a odejde, nebo vichřicí uchvátí jej z místa jeho. ²² Takové věci na něj dopustí Bůh bez lítosti, ačkoli před rukou jeho prudce utíkati bude. ²³ Tleskne nad ním každý rukama svýma, a ckáti bude z místa svého.

³⁵ Viděl jsem bezbožníka hrozné síly, an se rozložil jako zelený samorostlý strom. ³⁶ Ale tudíž pominul, a aj nebylo ho; nebo hledal jsem ho, a není nalezen.

¹⁸ Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny. ¹⁹ Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami, ²⁰ Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš.

²¹ Ne každý, kdož mi říká: Pane, Pane, vejde do království nebeského, ale ten, kdož činí vůli Otce mého, kterýž v nebesích jest.

²⁰ Ale v skalnatou zemi vsátý, ten jest, kterýž slyší slovo, a hned je s radostí přijímá. ²¹ Než nemá v sobě kořene, ale jest časný, a když přichází soužení nebo protivenství pro slovo, hned se horší.

²² I zvolal lid, řka: Boží jest toto hlas, a ne lidský. ²³ A ihned ranil jej anděl Páně, protože nevzdal slávy Bohu; a rozlez se červy, umřel.

⁴ Ale díla svého zkus jeden každý, a takť sám v sobě chválu míti bude, a ne v jiném.

¹⁶ Vy pak chlubíte se v pýše své. Všeliká taková chlouba zlá jest.